EMO - jak to dopadlo
Extrémní MTB Orienteering proběhl a chybu udělali všichni, co nakonec vyměkli a odhlásili se...
EMO byl závod typu survival 24 h (na první pohled nic tak originálního) a měl být tvrdší než Tvrďák a drsnější než Drsoň! Ve skutečnosti byl ale pěkně MĚKKEJ…:)
Sraz byl v pátek večer (na konci pracovního týdne, po pracovnim dni) v 21 h v Bráníku na Přístavišti. Trochu předtím pršelo, tak jsem se hned na úvod rozflákala při přejíždění tramvajových kolejí. Spad mi přitom řetěz a nešel vyrvat, tak jsem musela obtěžovat jednoho pána – čistého a čekajícího na tramvaj (která díky bohu nejela, pač jinak by mě přejela).
Závodu se zúčastnilo 7 párů MŽ, kamarádů ředitele a organizátora závodu Thomassose Větráka. Startovní pole bylo velice rozmanité: od survivalových nováčů a totálních loserů až po favorizované profesionály (dvojice Ala a Hvězdář), kteří díky úplně úchylnému a na hlavu padlému bodovacímu systému nakonec nevyhráli!
Pravidla a popis závodu byly dosti nepřehledné a podobaly se spíše akční vojenské literatuře, kde ti zlí byli Američani a jejich modlou byl diskutovaný radar v Brdech. [T: Nesrozumitelnost pravidel byl samozřejmě záměr pořadatele. To závodu přidalo další rozměr. Nebylo to o radaru, ale o amerických raketách v Brdech.]
Vyjeli jsme tedy směr Jíloviště (bez mapy) [T: První závod, kde se závodí mimo mapu. To prověří závodníky. Po orientační stránce líp, než když maj mapu.] a pokračovali dál kamsi do Brd do lesa poblíž Kytína (s mapou). Na kontrole 1, která byla otevřená od půlnoci do 3 h ráno jsme měli hned několik bojových úkolů. [T: Ta kontrola měla být jenom do 2, ale závodníci byli moc pomalý, takže došlo ke změně limitů, která provázela celej závod.] Napřed doběhnout cca 3 km [T: Trošku velký voči má...] do zdí/plotem obehnaného vojenského prostoru a tam pak zjišťovat a hledat různý informace a přitom se mít na pozoru před nepřítelem, kterého bylo povoleno zneškodnit šiškou. Nepřítel po zásahu musel nehnutě nahlas napočítat do 250. Ke zneškodnění nepřátel bylo snad milion příležitostí, ale kdo by to byl tušil, nebyly náboje - nikde ani šištička! :( [T: To je jako kdyby si američani mysleli, že ve Větnamu rostou náboje na stromech - dá rozum, že se musíš zásobit dopředu.]
Ve 3 h jsme se všichni sešli zas u kol a vyjížděli jsme na další stanoviště. Tam nás opět poslali do temného lesa (bez mapy) hledat jakýsi kus papíru s heslem a barevný fáborky. Jelikož jsme na to měli dost málo času, tak jsme našli velký kulový (jako valná většina závodníků). Jedna nejmenovaná dvojice sice ten papír našla, ovšem nemohla nějak najít cestu zpět na stanoviště ke kolům, takže přešvihla limit cca o půl hodiny :). Limit byl 5 h ráno, kdy už jsme vypli čelovky, páč svítalo. Rozjeli jsme se zpátky do Bráníka, kde na nás měly čekat inliny a další disciplíny.
Mydlili jsme to podél Vltavy jak namydlenej blesk a těsně před dojezdem začalo kapku pršet. Sešli jsme se všichni na dětském hřišti pod malým přístřeškem a bránili se spánku, neb tou dobou už jsme byli vzhůru 24 hodin v kuse. Za chvíli sice pršet přestalo, ale všude bylo dost mokro, což pro inliny znamenalo velmi adrenalinové zážitky. Závodníci lobovali za zrušení [T: Většina chtěla zrušit závod. Tady se ale projevili manažerské schopnosti organizátorů a vše pokračovalo podle plánu.], ale ředitel závodu byl neoblomný a rozhodl, že nic se rušit nebude, že jediné, co pro nás může udělat, je chvíli počkat, až to uschne… Čekání bohužel neznamenalo chrrrrr pod nejbližším stromem ani čaj v blízké hospůdce, ale bylo vyplněno dalšími disciplínami jako opičí dráha na prolejzačkách [T: Přestože Ála byla jak po opici, nevyhrála.], dechová zkouška a autodrom.
Před autodromem musel jeden z dvojice ukázat platný řidičský průkaz a poté dostal „dejchnout do balónku“, aby se vidělo, jestli požil. Všechny balonky byly zelený jak tráva po dešti [T: tak je radši všichni závodníci nafoukli, až praskli], tak jsme absolvovali trať s překážkami pouze autíčkem na ovládání (včetně parkování pozadu! – cílem bylo nabourat šunku:)) [T: Tou šunkou není myšlen ani Stříbrný šíp, ani Karlovo DuoTresQuatro.]. O největší zábavu jsem se zas postarala já, když jsem nejmíň 4x vyjela z trati a nespočetněkrát v plný rychlosti nabourala snad každou překážku, a to ne jednou! Celkem jsem to prej měla za „šedesát“. Naštěstí tam nebyli policajti a nesebrali mi řidičák!
No to už bylo asi 9 h dopoledne a to pitomý sluníčko docela vysušilo inlinovou stezku, takže nebylo úniku. Nazuli jsme kolečka a za předjezdcem Kájou vyrazili na trať. Největší zážitek z toho měl zřejmě Dafča, kterej radši kus trati absolvoval bez bruslí. Po návratu ke kolům nastal malý zádrhel, neboť věci schované před případným deštěm v zamčeném autě nebyly bez klíčů dostupné, a tak si organizátor vyslechl pár narážek a urážek, které si pochopitelně zasloužil, neboť zdržoval nachtivené závodníky od pokračování v napínavém závodu. Klíče měl totiž u sebe předjezdec Kája, stále se potulující někde na inline trati. [T: Tohle byl samozřejmě taky záměr. Museli sme zbrzdit závodníky, aby nepřepálili ranní start.]
Z Bráníka jsem pak na kolech dál pokračovali zpátky do brdských lesů. Tentokrát jsme už trefili mnohem líp a vybodli se na objížďku lesem (a vyhlídku nad Vranym nad Vltavou) a švihli jsme to těch pár kilásků po silnici R4 (není to dálnice, ale asi jen proto, že zřejmě někdo ukrad tu značku „dálnice“). Na další stanoviště jsme dojeli cca v půl dvanáctý a čekala nás extra originál disciplína – „busman“. Pro nezasvěcené se nejedná o řidiče autobusu a ani nikoho jiného, kdo má co do činění s autobusem, ale byl to prostě „dusman“ s kolem čili bike + dusman = busman! To musel Větrák vymješlet fakt dlouho:) [T: Tuhle disciplínu sem fakt dlouho vymějšlel. Původně tam měl bejt pohár ve sjezdu a 4x, ale hurykán Kamil tam pokosil pár stromů a tak jedinej, kdo to jel byl Hvězdář.]. Našel největší rokle v širém okolí a ty jsme museli absolvovat na kole/s kolem na zádech na čas! V době, kdy už jsme nespali skoro 30 hodin, to byla opravdu lahůdka. Skopat do kuličky by zasloužil, tyran jeden! [T: Vzal sem si tam karimatku, že si trochu zdřímnu, ale furt tam vopruzovali nějaký turisti, který nemohli pochopit, proč tam běhá tlupa idiotů s kolama na zádech. Taky byl problém s časomírou, takže Nokia už přístí ročník časomíru nedostane. Nakonec sem ale všem družstvům spravedlivě čas vymyslel.]
Poté nám zbývalo už jen poslední stanoviště – plavání v Pikovicích. No plavání, vody bylo sotva po kolena, zato šutry, jó ty teda byly! Nakonec z toho byl brod přes Sázavu a zpátky na čas. Ti odvážní (nebo uplně pitomí) to šli bez bot asi tak 5x dýl a 100x bolestivěji než ti, co se vystřídali na Kájových sandálech (pozn. redakce: asi velikosti 8 a na kožnim jsme se taky nesešli). Trochu jsme si tam odfrkli (vyvalili se na trávě v horizontální poloze a ani se nehli) a pak už jen hurá do cíle – na Thomassosovu chatu. [T: To byla správně extrémní disciplína. Příští rok budou sandály zakázaný. Původně se měla přeplavávat Vltava na šířku v podolí, ale bál sem se, že by Ála vyplavala na druhej břeh až v Hamburku, tak sem to hodil na Sázavu. To bylo bohužel jediný místo, který sem si před závodem nezkontroloval.]
Čekal nás ovšem nejobtížnější úsek celého závodu, neboť z Pikovic do Štěchovic a pak ze Štěchovic dál to byly největší a nejdelší krpály, co nás během dne (i noci) potkaly. Přidalo se pálící slunce a vysoké teploty, což naše utrpení ještě prohloubilo. Nakonec to všichni zvládli (co jiného taky zbývalo) a s vyplazenym jazykem jsme se do jednoho sešli do 17 h v cíli.Tam jsme jenom lehli a už se ani nehli!
Ne ne, někdo padnul, ale většina se porvala o sprchu. Večer bylo vyhlášení výsledků a předání „velmi hodnotných a užitečných cen“. Samozřejmě nechyběl táborák, bezlepkové špekáčky, Cola, lahváče a krvavý záda! Ráno se pak konala burza jídla, páč většina lidí si při závodu sežrala uplně všecko. Kdo jí zaspal, snídal suchej chleba a vodu ze záchodu:).
Očima pořadatele
Sice to na začátku byla docela sranda, ale nakonec si myslim, že to k pohodovýmu objetí třeba DKNV nemělo daleko. Takže čest všem zůčastněným.
Během závodu se ukázalo pár problémů:
- Závodníci se pod tlakem špatně orientují v problémech - takže na startu vlastně nikdo nepřečetl těch slabejch 5 stran A4 s popisem, jak bude závod probíhat.
- Závodníci nevěděli, jak se z Bráníka dostat do Jíloviště - no tak to fakt nechápu, tu trasu bych odjel i po slepu, kdyby ste mě v 5 odpoledne vzbudili
- Závodníci byli při přesunu na kontrolu 1 děsně pomalý - neplatí o všech, třeba Ála s Hvězdářem byli tak rychlí, že si stihli dát uplně zbytečný kolečko do Všenor (úplně mimo trasu) a zpátky na hřeben.
- Závodnící jeli nejdřív na kontrolu číslo 2 (nebo 5), přestože sem jim na startu řekl "že maj jet na první kontrolu". První kontrola neni ta první, ale je označená jedničkou, to dá rozum.
- Někteří závodníci se dokážou bez mapy zamotat tak, že musí volat organizátorovi, aby je podle mapy donavigoval zpátky do depa.
- Troška deště po ránu rozhodí závodníky tak, že zmodrají, naskáče jim husina, drkotají zubama a potom chtějí závod ukončit.
- Závodníci se bojí bruslit po slimákách - vemte si příklad z Kremličky
- Závodníci neumí luštit šifry. Neznají trojkovou soustavu a nemějí zpaměti 16^8 (je to 4294967296). Někteří, který šifry umí, nevědí, že abeceda má 26 písmen.
No zajímavý taky bylo, jak se ráno změnil chrakter závodu. Týmy spolu závodily při plnění disciplín a při přesunech, ale pak na sebe na další disciplíně čekali a jelo se jakoby odznova.
Taky už sem se dohodnul s Kokim a ten krásný Wimbledonský talíř s ledoborcem Lenin bude považován za putovní. Takže pokud příští rok EMO bohužel bude, tak ho Koki (ikdyž hodně nerad) přenechá na rok dalším vítězům. Už mam taky zase pár pěkných nápadů, co by se mohlo dělat, takže pokud budu mít náladu, můžete se těšit, že bude akce, která bude ještě hustší, než ta letošní.
Díky za spolupráci. Konec hlášení v ruském jazyce.
Zadání
 Pravidla |  Disciplíny |  Šifry |  Plán útoku |  Dětský hřiště |
 Brdy - vojenský prostor |
Ála
Moje
 Komentáře: 1 |  |  |  |  |
 |  |  Komentáře: 3 |  |  Komentáře: 1 |
 |  |  Komentáře: 1 |  |  Komentáře: 1 |
 |  |  |  |  |
 |  |  |  |  |
 |  |  Komentáře: 1 |  |  |
 Komentáře: 4 |  Komentáře: 3 |
Diskuze
| PupiHami | 05.09.2008 20:49 |
| thomassos | 14.09.2008 22:58 |