Projížďka do Brd a zpět

Včera sme si vyrazili na projížďku na kola a nakonec se z toho vyklubala lehce extrémní akce...

Srazík sme si hodili na 14:00 na cyklostezce pod Baranďákem na pravém břehu. Tentokrát už všichni věděli kde to je, takže ve čtvrt na tři jsme se tam sešli. Sestava dala předpoklad k tomu, že se bude jednat o výbornou sportvní akci: Myšák, Pidla, Martin, Ondra B., Pavel a já.

Vyrazili sme směr zbraslav a cesta docela pěkně ubíhala. První problém nastal asi kilák před Zbraslaví. Cesta podél Vltavy byla lehce zaplavená tak, že i Martin prohlásil: "Když nevidim na dno, tak tam nejedu." Protáhli sme kola myší dírou pod železnicí a chvíli jeli po kolejích (no spíš podél kolejí). Bylo tam sice trochu kopřiv, bodláků a podobné havěti, která nám ošlehávala nohy, ale dalo se to.
Přejeli sme Zbraslavskej most a bez výrazných obtíží vyjeli na most přes dálnici v Baních. Hned za mostem sme odbočili na "polní cestu lesem :)" a vyjeli na Cukrák.

Cesta byla sice trochu mokrá, občas i kořenitá, ale ani trekaři si nestěžovali. Z Cukráku sme se pak pěkným, ale krátkým sjezdíkem dostali do Jíloviště. Tady nastal první problém. Já, bohužel jako organizátor, sem chtěl přejet dálnici už v Jílovišti a dojet do Černolic. Martin, chtěl podjet dálnici až před Řitkou. Bohužel bylo po mém a tak sme si dali sjezdík po silnici směrem na Všenory, odbočku, kde sme se měli dát doleva sme bohužel přejeli (v tý rychlosti se to nedalo bezpečně ubrzdit) a tak sme odbočili zase po nějaký lesní cestě, která vedla do osady. V osadě sem navedl všechny do nějaký zahrady, takže sme si museli dát otočku. Pak sme jeli pěknou lesní stezkou (už ne cestou). Po chvíli sme dorazili k silnici, která nápadně připomínala tu, po které sme předtím sjížděli směrem na Všenory.

Tady sem nezvládnul organizaci a dovolil Martinovi a Ondrovi, aby jeli na silnici, s tím, že my se vrátíme po červené a "sjedeme" se na Skalce. Naše skupina se po chvíli "našla", takže sem dojeli do Černolic. Když sme byli asi v půlce kopce z Černolic na Brdský hřeben, volal mi Martin, že se s Ondrou vracejí, protože Ondra potřebuje být v 6 doma.

Naše skupina pokračovala dál. Po sedmi kilákách sme po lesní cestě dorazili na Skalku. Chvíli sme řešili, jestli pojedeme drsnější variantu sjezdu do Mníšku, nebo měkčí. Měkčí varianta zvítězila, ale i přesto to bylo docela závavný. V Mníšku na náměstí jsme navštívili restaurační zařízení. Když sme z knajpy vylezli, divil sem se, že už je 6. Mezi 7-8 sem potřeboval být doma.

Vyrazili sme směr Čísovice. Cesta vedla po okreskách, takže to pěkně ubíhalo. V Čísovicích sme odbočili na Bratřínov a vyjeli na hřeben. Tam sem si odskočil a poslal ostatní napřed, že je ve sjezdu doženu. Ve sjezdu jsem je nedohnal, ale jel sem tak rychle, že sem zapomněl přečíst název vesnice, do který sme sjeli (byl to Bratřínov) i ukazatele před křižovatkou. navíc tam nikdo nestál, tak sem přejel křižovatku rovně a za zatáčkou našel ostatní. Rozhodnul sem, že pojedeme rovně. Poznal sem tu cestu a věděl sem, že už sem tam mockrát jel (ostatním sem řikal, že sem tam jel naposled před 5 rokama, ve skutečnosti to bylo alespoň 10, stanou se i horší věci a nechtěl sem si podkopávat zbytky autority :) ). Po cestě sme dojeli do Bojanovic, kde sem poznal výjezd u kostelíka a dal se mezi rodinný domky. Ostatní byli trochu nedůvěřiví k mojim navigačním schopnostem (ani se nedivim), ale jeli za mnou. Jeli sme pěknou MTB trasičku podél Bojovskýho potoka a chvílema to bylo docela zajímavý - suť, bahno, menší brodíky...

Podél potoka sme dojeli až ke Kocábě a dali se podél ní. Jeli sme po polní cestě. Se super loužema - 20cm hlubokýma, který sme si náležitě užívali. Najednou cesta končila a před náma byl brod. Něco pro Jirku, určitě by udělal hafo super akčních fotek. Kocába tam měla na šířku asi 5m a hloubku asi 30 cm. První jel Pavel a projel docela solidně, po něm Pidla s podobným výsledkem - trekaři mají prostě vypilovanou techniku :). Pak jela Myška, asi na dýlku kola před druhým břehem začala zatáčet doleva a nakonec odhodila kolo a skočila do vln. Nakonec zachránila kolo i sebe, ale mokrá byla solidně. Já jel jako poslendí a podařilo se mi to projet, ale bylo celkem jedno, jestli člověk do vody zapadl, nebo ne, protože šlapky/pedály byly pod vodou a tak výsledek byl stejněj, jako bysme kolo skrz potok protlačili. Všichni sme měli boty durch. Od té chvíle už nám louže a potoky byly šuma. Víc mokrý už sme bejt nemohli. Jeli sme kus dál, kde nás čekal další brod, stejně hlubokej, jen asi o 2m delší. První jel Pavel a dal to na pohodu. Já jel druhej a možná sem moc přibrzdil před potokem, nebo sem vybral špatnou cestu, ale dva metry pře druhym břehem sem si musel jednou nohou šlápnout. Nějaký holčičky poradily Pidle a Myšákovi, aby jeli v pravo, že je to tam mělčí a tak holky projely bez větších problémů.

Dál jsme pokračovali po asfaltce až do Štěchovic. Cedule s nápisem "Praha 28" mě moc nepotěšila, protože už bylo po sedmý. Nakonec sme se rozhodli jet po levym břehu až na Zbraslav. Tady už byla cesta poměrně nezajímavá. Jeli sme v pelotonu a bylo to dost dlouhý. Na Zbraslavi sme byli chvíli před osmou. Tady sem se rozloučil a dal si závěrečnou časovku domů. Přijel sem docela slušně utzahanej.

Já sem ujel 85km. Holky ještě víc... Ale byl sem víc utahanej, než onehdá po 95km. Ale i přes určitý neodstatky to byla super akce!

Pozn. Fosforeskně zelená se snaží zachytit cestu.

Diskuze