Chunder do Jizerek

Pro mě akce začala už v pátek ve čtyři odpoledne U Houdků (původně jsme odpoledne měli jet na kolech na Okoř, ale akci sme zrušili kvůli nepřízni počasí a přeplánovali ji slezinu u Houdků). U Houdků jsem se sešel jenom s Myšákem, po nějaký době přišel i Martin, se kterým sme dali paňáka na cestu. Bohužel se mi nepodařilo Houdky opustit čas, takže sem na sraz na Čerňák dorazil pozdě. Adélka s Milanem (jel sem jim za kořena) stihnli koupit místenky, takže sem jenom hodil bágl do zavazadlovýho prostoru a hupsnul do busu.

V Liberci jsme byli lehce po devátý. Nejdřív sme se lehce prošli a pak navštívili jedno z tamních restauračních zařízení (je to k podivu, ale Liberec je plnej sportbarů, asi jsou tam většina populace sportovci). Hospůdku sme zkrátili na minimum - jedno pifko a vyrazili na tramvaj do Zoo. V Liberci je od osmi od večera a o víkendu poměrně zajímavej způsob nastupování do tramvají - tramvaj zastaví na konci zastávky, lidi vystoupí, pak tramvaj najede na začátek stanice, otevře jenom první dveře a lidi nastoupí. To jsme ale nevěděli, takže když se tramvaj zastavila na konci zastávky, tak jí Adélka doběhla a do zavírajících dveří strčila hrdinně nohu. Na čež (nebo načež?) jí řidič řekl, aby mu to nedělala otevřel, Adélka vyndala nohu, zavřela rozjel se, když tramvaj zastavila na začátku perónu, tak sme jí znova doběli a téměř kultivovaně nastoupili. Liberečtí si museli asi myslet, že jsme z nějakýho Tatarova.
Vystoupili jsme u Zoo, přestože bysme mohli jet ještě o pár stanic dál, ale navrhoval sem, že bysme si mohli prohlídnout zvířátka. Zvířátka byla schovaná, tak sme je jenom cítili.

Z konečný tramvaje za Zoo sme se vydali po modrý na Mlínářův kříž, kde sem si pamatoval, že by měl být přístřešek pro čůristy. Byly to chabý 3 kiláčky, takže asi po půlnoci sme byli na místě. Kupodivu sem si pamatoval správně a přístřešek tam opravdu byl, rozložili sme teda spacáky, otevřeli víno. Potom sem ho vypil, protože Adélka vytuhla hnedka a Milan pil málo.

Spaní na stezce má tu nevýhodu, že po ránu kolem někdo pořád prochází a člověk pořádně nemůže spát (teda až na výjimky, třeba Adélku). Kolem desátý se probudila i Adélka, tak sme se najedli a po jedenáctý vyrazili.

Šli jsme po modrý Panenskou strání na vodní nádrž Bedřichov, pak chvilku po žlutý na Závory, pak znova po modrý na Olivetskou horu. Skoro celou dobu to bylo do kopce a tak sme řešili logické úlohy a tak podobně. (Mimochodem pořád sem potkávali cyklisty a myslim, že térén tam byl na MTB uplně super, takže někdy v létě...).Na bílé Kuchini začalo nejdřív poprchávat a pak i pršet (docela vydatně - nakonec sem vyndal pláštěnku i já). Podél Malého Štolpichu (potok) s vodopády a nádhernými scenériemi sme dorazili do Ferdinandova skočili se schovat před deštěm do knajpy.

Během sezení v knajpě se udělalo hezky a v zápětí zase ošklivě, takže když sme vycházeli, vypadalo to, že co nevidět začne zase pršet. Nakonec ani nepršelo, ale bylo to jedno, protože sme se museli prodírat do kopce (docela slušnýho) mokrým roštím, takže sem si sucha neužili. Nejdřív jsme vylezli na Ořesník a pak na spoustu další skal. Potom cesta vedla podél Černého potoka, kde sme viděli "ty panorámata". V sedum sme dorazili do sedla pod Holubníkem, kde jsem chtěl přespat v turistickym přístřešku. Bohužel byl už obsazený a tak sme se rozhodli jít do turistickýho přístřešku u Čihadel.

Cesta vedla přes Černou Horu a Sněžné Věžičky, kde sme si dostatečně užili bahýnka a otestovali vodonepropustnost našich botek. Lehce po osmý sme dorazili k přístřešku, ale bylo v něm mokro a bordel, tak sem se rozhodli, že zkusíme loveckou chatu pod Černou Horou a dali otočku. Loveckou chatu se mi bohužel nepodařilo v dost hustym mladym lese najít a tak sme se nabaštili a vyratzili směrem na již dobře známý Mlynářův Kříž, odkud sme ráno vyráželi. Postupně se stmívalo, až byla docela tma, naštěstí cesta povětšinou vedla po širokých cestách, tak sme ani nemuseli svítít. Cesta vedla pře Kristiánov, Novou Louku a Bedřichovskou nádrž. Už na Nový Louce mě bolely tlapky, později už byl utahaný i Míla a Adélka, která nás rajsefírerovala. Na kámen sme dorazili něco po půlnoci, rozbalili spacáky, otevřeli víno a vytuhli. Není divu, počítal sem to na mapě a ušli sme za den 35 km a to opravdu, alespoň na mě, není málo.

Ráno kolem chodilo ještě víc lidí než v sobotu. Po jedenácté sme zase vyrazili, tentokrát na Liberecké výšiny a pak na tramvajku k Zoo. Podařilo se nám stihnout autobus tak že o půl třetí sme byli zpátky v Praze.

Galerie

Diskuze