Hikingo-treking v Roháčích
Červnové putování po Roháčích bylo poměrně náročnější, než jak sem ho čekal...
Nápad jet do Roháčů jsem dostal už dávno, snad proto, že je to ta tam prej hustý. Slyšel sem něco o přetězech nad propastí a podobně. Když sem potkal Luboše, kterej mi řekl, že by v červenci podniknul nějakou drsnější akci, bylo jasno. Po nějaký době dohadovaní termínu tak, aby sme jeli alespoň 4, sme se dohodli na termínu 21-25.7. Luboš bohužel musel oželit akci serveru Líbímseti.cz v Abatonu, ale řekl, že za čundr mu to stojí.
(Luboši omlouvám se za vypůjčení tvých citátů pro rozlšení dnů. Nemyslim to špatně, s tebou je prostě sranda.)
21., 22.7. Půjdeme až na Žiarskou chatu.
Praha - Liptovský Mikuláš - Jalovec - Babky - Sivý Vrch - Bobrovecká Plesa - Jalovská Dolina
V 23:45 se scházíme na Hlaváči (Myšák, Willis, Luboš, Já). Kupujeme lístky (Luboš se nás snaží ukecat na lůžkáčk - bezvýsledně) a zabíráme kupé. Můj pokus o rozjetí párty končí vypitím flašky vína a ve 3 jdeme spát. Spát se moc nedá, takže podle osobní výkonnosti spíme řádově 3-4 hodiny.
Luboš začíná prudit, že dneska půjdeme osm hodin a dojdeme až na Žiarskou chatu. (Jak sem se dozvěděl pozdějc, Myška z něho měla strach, aby to nebyl nějakej prudič, co nás požene, tak že budeme muset běžet.)
V Liptiovskym Mikuláši neomylně nasedáme do autobusu do Jalovce. Už ne tak neomylně vysedáme - jedeme na konečnou, kde sedíme dál jak pecky a autobusák nás musí vyhodit.
Jdeme kousek po žlutý a pak přecházíme zkratkou na modrou. Po modrý šlapeme do kvalitního krpálu.
Na rozcestníku pod Babkou nastává kritický okamžík dne - protože jsou asi dvě hodiny, rozhodujeme se, že nepůjdeme spát na kolibu na Červencí. Luboš přestává prudit, že dojdeme až na Žiarskou chatu a dokonce navrhuje jít spát na kolibu na Červenci. Nakonec se rozhodujeme jít dál a přespat v boudě pod Sivým Vrchom nebo u Bobroveckých ples.
Cesta pokračuje pořád do kopce, ale nakonec se po zastávce u pramene dostáváme na hřeben - konkrétně na Babky. Na Babkách dáváme oběd a pokračujeme směr Sivý Vrch. Cesta jde téměř po hřebeni, přírodou podobnou Nízkým Tatrám - tráva, kleč. Při výstupu na Sivý Vrch už musím použít i ruce, abych vylezl nahoru.
Na Sivém Vrchu se snažíme v kopcích pod námi na severní straně najít boudu značenou v mapě. Chata vidět není, ale dohodneme se, kde asi je. Cesta k chatě není vidět. Přichází tlupa čundráků v protisměru. Konzultujeme s ní možnosti spaní a varují nás před Tanapáky. (Tanapák není žádný strašidlo, jak si myslela jistá osoba, která tohle četla. Tanapák je ještě horší. Je to strážce národního parku.) Prej "tu těch sviní je veĺa", takže jestli budeme spát venku, máme být hodně od cesty a dobře schovaný.
Scházíme ze Sivého Vrchu a hledáme odbočku na chatu - žádná není. Docházíme do sedla Pálenica a scházíme k Bobroveckým plesům. Vhodné spaní - dostatečně schované před Tanapáky - nemůžeme najít a tak k Lubošově značné nevoli scházíme stále níž. Nakonec najdeme kemp (čundrácký tobořiště ) přímo u cesty. Rezignovaně se tam utáboříme a doufáme, že Tanapák nepříjde.
Po tom, co si uvaříme začíná pršet. Rozhodujeme se pokračovat dál do doliny až k turistickému přístřešku. Po chvíli už nejde jít bez čelovek. Sme mokrý. Jdeme pěkně dlouho - dýl než je údaj na mapě. Uvědomujeme si, že sme ve tmě turistický přístřešek přešli a pokračujeme zpátky do vesnice, odkud sme vyráželi. Vracet se do kopce nemá smysl (naštěstí!), takže pokračujeme dolů do vesnice, kde má být další přístřešek. Lubošovi dochází a Willisovi došla baterka, takže jdeme na 2,5 batekry. Obzvlášť zábavný jsou mokrý mostíky přes rozbouřenou vodu. Lubošovy botasky jsou totálně prochc.ný.
Docházíme k rozcestníku a zjišťujeme, že sme přístřešek nepřešli, ale teprve k němu došli - je teprve necelých 11. Cesta, kteřá má podle mapy trvat asi 1:30 nám trvala asi 3 hodiny. Zalézáme do přístřešku s lehce děravou střechou (už neprší) a spíme.
23.7. Já beru apartmán.
Jalovská Dolina - Baníkovské sedlo - Baníkov - Tři Kopy - Smutné Sedlo - Žiarská chata
Vstáváme po 11 hodinách spánku kolem desátý a radujeme se, že nás nechytnul Tanapák. Luboš volá bráchovi, jestli ho veme domů (je taky na Slovensku ve Vysokejch). Brácha, ho nenabere, takže Luboš musí pokračovat s náma. Luboš začíná rozvíjet teorie, že si večer na žiarský chatě pronajme apartmán, aby měl sprchu.
Po snídani vyrážíme zpátky na hřeben. Převýšení víc než 1000m není příjemný, ale na Baníkovský sedlo zahalený v mracích nakonec dorážíme asi ve dvě.
Po pauze vyrážíme na Baníkov, kde přehlasováváme Luboše a volíme delší cestu přes řetězy na Tři Kopy a Smutné sedlo.
Hned za Bankovem jsou první řetězy - docela jdou. Obcas jsou useky ne zcela bezpečný (chybí řetězy), ale pokračujeme dál. Při každym sestupu si myslíme, že už sme za Třema Kopama a vždycky se objeví v mlze další hora. Začínám mít strach aby mlha ještě víc nezhoustla. Čas kvapí, bojím se, abysme do sedla dorazili za světla. Nakonec se nám zadaří v sedle sme v 7. Sestup k chatě je namáhavej, ale dorážíme ještě za světla. (Myška se tady rozhodla, že půjde přímo mimo cestu - což se jí sice podařilo, ale nevyplatilo - pěknej šrám na noze od toho, jak se prodírala klečí.) Za 50 Sk se ubytováváme v boudě (Luboš překvapivě nebere aparmán), dáváme véču(tady na zádost Luboše vkládám poznámku, že Tatran je dobrej ), zdoláváme bez Luboše Lubošovu flašku vína, aby se s ní nemusel chudák tahat a jdeme spát.
24.7. Hele, rozmetali mi taxík na kusy.
Žiarská chata - Žiarské sedlo - Plačlivé - Ostrý Roháč - Hrubý Vrch - Končistá - Koliba pod Klinom - Prybilina
V 7 nás budí budík. Jako první v boudě vstáváme a dáváme snídani. Během našeho snídání už někteří spolunocležníci vyrážejí - máme pomalej start v 8:15. Výstup do Žiarského sedla je mnohem pohodovější, než ten včerejší výstup do sedla pod Baníkovem.
V Sedle se rozhodujeme pokračovat přes Plačlivé a Ostrý Roháč - prý tam začíná nejkrásnější část hřebene. Cesta je na mě docela hustý s občasnýma horolezeckýma vložkama (asi ne každej se mnou bude sdíle ten názor).Výhledy dolů sou úžasný, takže se tam radši moc nedívám a soustředim se na cestu. Mám se moc rád, takže se řetězu na Ostrym Roháči nepouštim a zdolávám asi nejhorší úsek. Sestup do Jamnického sedla je hodně namáhavej, přestože je to jenom 200 výškovejch metrů.
V sedle dáváme obídek a po chvilce dohadování vyrážíme na Volovec. Z něj pak dál po hřebeni přes Hrubý Vrch až na Končistou. Myška hodnotí tuhle část cesty jak tu nejkrásnější. Na Končisté se loučíme s hřebenem a scházíme do Koliby pod Klinom. Uz je tam jeden pán. Během toho, co čekáme na Vildu a Luboše příchází ještě dva Pražáci - kluk a holka. Je tu tolik mušek sviňušek, že je to na zbláznění a proto se vzhledem k době (6 hodin) domlouváme s klukama, že radši sejdeme až dolů na hranici parku a tam někde přespíme.
Cestou měníme rozhodnutí - pokud to půjde pojedeme ještě v noci domů. Scházíme teda až na autobusovou zastávku, kde zjišťujeme, že poslední autobus jel něco po šestý. Luboš přichází s úžasným nápadem - pojedeme do Mikuláše taxíkem. Já s Myškou jdeme trochu vpředu, Luboš se k nám přidává a ukecává nás, jak je to skvělej nápad, jet taxíkem. Nakonec ho utlučeme argumentama. Luboš se otáčí na Willise a volá: "Hele, rozmetali mi taxík na kusy."
Jdeme do knajpy se posilnit. V knajpě se dozvídáme, že Vilda už nechce jít dál (do Liptovskýho Hrádku) - má nohy v čudu. Zjišťujeme, že za taxík do Mikuláše bysme dali čtyři kila (to ještě nevíme, co se stane v noci, protože jinak bysme to vzali a byli před osmou ráno v Praze). Jdeme teda ještě do další knajpy a pak spát do altánku u autobusový zastávky - sice má hustě děravou střechu, ale psychologický efekt střechy nad hlavou je značný. Navíc já bych v tu chvíli po dvou hospodách spal téměř kdekoliv. Asi v jednu usínáme.
25. Víte, čeho ste se dopustili?
Pribylina - Liptovský Mikuláš - Praha
Ve 4 mě někdo budí a svítí mi baterkou do ksichtu. Prý "Ochrana národního parku, víte čeho ste se dopustili?" Luboš:"Ano". Já: "Ne". Že prej spíme v ochranném pásmu Tanapu. Odporuju, že Tanap končí asi 5 kiláků na sever. To je prý Tanap, tady je 2. ochranné pásmo Tanapu. Prej nám může dát až litr na osobu, ale že prej to uděláme za kilo, když budeme rozumný a nebo pojedeme na stanici - jediný co mě napadá je, zeptat se, jestli má stanici v Liptovskym Mikuláši a tak dostávám záchvat smíchu, ale radši držím jazyk za zuby, abych to ostatním nepodělal. Dostáváme 4 poukázky na 100,- pokuta je celá psaná na Luboše, protože by nám nemohl dát jenom kilčo každýmu - to je prej málo. Dostáváme ponaučení, že tam nemáme už víckrát spát, máme jít spát do kempu apod. Myslíme si na to svý a přikyvujeme. V půl šestý už prej začnou chodit turisti a tak už musíme bejt sbalený, abysme jim nevadili, navíc, pokud nebudeme sbalený a najde nás, tak nás odveze na stanici.
Dáváme si ještě hodinku spánku a pak vstáváme snídáme a po osmý sedáme do autobusu do Mikuláše. Tam čekáme do jedenácti na vlak a pak jedeme domu. Ve vagonu, kde máme místenky nejsou kupé. nedá se pořadně spát a cesta je ubíjející. Lehce po sedmý večer sme v Praze a už se těšim, až přijdu domu a vyžeru lednici.
