Noční orienťák a MTB orienťák

Pátek

Protože se mi nechtělo jet autem, naplánoval sem dopravu na akci vlakem s následným přesunem na kolech. Přestože nás původně mělo jet víc, nakonec sme se na Hlaváči potkali akorát s Luckou, protože ostatní si našli odvoz autem, aby se nemuseli plahočit na kole. Jeli sme vlakem asi hodinu, přičemž nás peskovali spolucestující a průvodčí, že tam máme špatně daný kola a neni možný projít. Panťáky bohužel nejsou pro přepravu kol stavěný, takže to líp nešlo a měli prostě smůlu.
V Čerčanech sme byli neco před šestou, převlíkl sem se do "cyklistického" (úchyláky + kraťasy), protože do tý doby sem na sobě měl věci, ve kterejch sem byl ve škole. A vyrazili jsme. Jelo se nám vcelku dobře, ale docela často sem měl pocit, jako bych měl píchnutý zadní kolo - zdálo se mi, že mam moc velkej odpor při jízdě. V sobotu při návratu jsem zjistil, že kolem to nebylo, ale celá cesta byla do kopce, což ve tmě nebylo moc vidět. Jak sme se blížili ke Kozmicím, začali sme potkávat šílence s čelovkama.
Ještě bych měl napsat, že s světlama na kole je to nějaký divný. Svítili nám nějak málo a tak sme museli jet prostředkem silnice, abysme nezapadli do škarpy a ke kraji sme uhýbali jen když něco jelo. Později sem zjistil, že u levé krajnice je bílá čára, tak sem jel v levo a držel se jí. To si asi neuvědomila Lucka, když jela za mnou a vybočila ještě víc doleva - spadla do škarpy chudinka. Ja slyšel jenom brutální pád a pak její smích. No měla z toho pěknou modřinu.
V Kozmicích sme úspěšně našli knajpu a uklidili kola. Zaregistrovali se a čekali na 6. vlnu. Během toho čekání sem přemýšlel, do čeho sem se to zase navezl, že sem měl radši zůstat doma, když sem viděl, jak se tam všichni rozcvičujou a jak vypadají nabušeně.
Když nás odpískali, prohlídli sme si mapu a rozhodli se běžet na západ, kde byla jedna skupina kontrol (druhá byla na sever, ale tam asi běželo minimum lidí, nebo ty, co brali všechno). Asi bych měl taky říc, že to byl scorelauf, takže sme nemuseli běžet postupně, ale mohli sme si vybírat. No tak sme si vyběhli na západ po silnici k lesu (asi 1km). Najednou koukam a všichni, nebo alespoň velká čast vlny, běží za náma. Myslel sem si, že nás předběhnou, ale ono ne. Asi po třista metrech sme si nevšimli odbočky, a beželi asi 10m špatně, pak sme si to uvědomili a pokračovali správně. Tady se skupina roztrhla a tak už sme neběželi jako první.
Byla mlha a tak se dost špatně v tý tmě poznávalo, jestli už sme doběhli do lesa, nebo jestli sme ještě na poli, nakonec sme zjistili, že už sme v lese a začali hledat odbočku ze silnice. No ještě, že už nás někdo doběhnul a tak sme se za ně zavěšákovali. První dvě kontroly bysme bez nich asi nedali (8, 9 myslim). Po devítce většina lidí bežela na 13 nebo 14, ale bylo to přes roklinu a to se mi moc nelíbilo, že bysme jí nenašli a tak sem Lucku přesvědčil, že poběžíme do kopce na silnici a pak na 10. Po tom, co sme proběhli hustinu a ja pořád řikal, že musíme do kopce ztratila Lucka důvěru v moje orientační schopnosti a řekla, že sme si měli vzít buzolu, abysme věděli, kam jít (já buzolu odmítnul, protože by nás jenom zdržovala). Nakonec, se ale ukázalo, že sme opravdu tam, co sem si myslel a vyšli sme na silnici, jak sem naplánoval (to bylo dobrý štígro :o) ).
Ze silnice Lucka nabrala spávnou cestu a pak sme hodili zkratku houštim. Přímo za svitem baterek. Došli sme do lehkýho průseku (Lucka to prej nepoznala) a tak sem šel podle mapy do kopce, protože sem tam předpokládal 10ku. Lucce se to moc nezdálo, protože všechny světla byly pod náma a tak myslela, že bude někde tam. Já sem jí řekl, že se podívám ještě kousek do kopce - a byla tam mrška (ještě, že ty kontroly byly zavěšený za fosforeskní prooužek, takže z 10m byly vidět, když se na ně zasvítilo).
Z 10 sme pokračovali asi na 11. Měli sme běžet po docela velký cestě, něž sme na ní doběhli, tak sme potkali několik párů, který hledaly 10 moc nízko. Cestu sme nakonec našli a běželi po ní. Měla vést rovně, ale v jednom místě lehce odbočovala doprava. Trochu se mi zdálo, že tam něco pokračuje rovně, ale měla to být velká cesta a tak sme bězeli doprava. Chybka se vloudila, jak sme asi po 50-100m zjistili - viděli sme čelovky dole pod kopcem, na který sme lezli. Tak sme si dali zkratku lesem a po chvíli sme se dostali na cestu, kde sme měli být. Našli sme křižovatku, ze které měla uhýbat pěšina k 11, ale nemohli sme jí najít. Tak sme střelili směr a šli, ja ho bohužel střelil špatně, což sem zjistil, když se se zase vrátil na velkou cestu. Tak sem provedl korekci a po chvíli sme 11 našli.
Běželi sme na 12 - zase sme se zavěsili, abysme nemuseli hledat a vyplatilo se to. Už nám docházel čas a tak sem navrhnul, že bysme se měli začít vracet. Dohodli sme se, že zkusíme ještě 15, která měla být docela dobře najditelná. Nepodařilo se nám ale trefit odbočku ze silnice a tak sme to brali lesem. Lucka řikala, že vůbec netuší, kde sme, ale po chvíli sme 15 opravdu našli, proběhli na silnici a běželi směr cíl.
Do cíle to bylo asi 2x tak daleko jako k první kontrole a k tý naám to trvalo přes 20 minut. Měl sem docela strach, že to nestihneme. Běželi sme bez přestávky, protože sem si řikal, že jak se zastavíme, tak to bude špatný. Nakonec sme doběhli (ikdyž se to zdálo nekonečný) a měli sme ještě 7 minut k dobru, takže sme mohli zkusit ještě jednu kontrolku.
Měl sem hroznou žízeň, tak sem se převlíknul a stoupnul do fronty na pití. Po půlhodině a posunu o 3 metry, sem tam zanechal Michala a šel si natočit vodu na záchod. (Michalovi se pak fronta asi za další hodinu podařila úspěšně vystát.) Pak propuklo všeobecné veselí a následně diskotéka.
Podle prvního průběžnýho pořadí sme byli 13 z 61 párů. V konečnym pořadí sme se propadli na 14 z 83. Což považuju za super výsledek, vzhledem k tomu, že sme s Luckou nikdy nic takovýho neběželi a jak sem pozdějc zjistil, Lucka ani neznala orienťáckou mapu, takže nevěděla, že les je bílej a podobně.
Největší smolaři byli asi Hanka s Lubošem. Hanka jako bývalá orienťačka si na začátku zorientovala mapu podle buzoly a na první křižovatce ještě ve vesnici ji pootočila, takže po 30m od hospody vyběhla z mapy a běžela 1,5km, než to zjistila.
V jednu v noci sme byli násilně vypuzeni do aut a přesunuti do Teplýšovic, kde sme spali na ubytovně. Ubytovna byla jak lednička.

Sobota

Vstáváme ve 3/4 na 8. Je tu děsná kosa a venku prší. Navlíkám na sebe mokrý boty ze včerejška - jiný nemám. Lucka říká, že v dešti kola nejede. Tak se balíme a přejíždíme zpátky do hospody v Kozmicích. Ze všech těch nabušenejch drsňáků zbyli jen ty největší a já. Venku sněží. Registruju se na kola a Lucka pakuje - v tomhle nepojede.
Startuju bez mapníku a mapy si dávám jenom do průhledných desek. Mapy jsou 2 (poslední 3 kontroly jsou na druhý mapě). Beru první mapu a prekládám, aby se vešla do desek. Bohužel špatně, takže 3 kontroly nevidím a naplánuju uplně zcestnej postup. Vyrážim na 3, ale ne sjezdu ze silnice špatně odbočuju a po chvíli se musím vracet. Pak 3 dávám relativně v pohodě a vyrážim na 4.
Po chvíli cesty mi přijde, že sem to někde přejel, tak se vracím. Zjišťuju, že sem jel dobře a tak pokračuju zpátky. Pak 4 nacházim a zjišťuju problém s přeloženou mapou. Rozhodnu se, že 1 a 2 pustim a pojedu na 6. Michal kterej mezi tim přijel mi ujel. Tak si řikám, že ho dojedu. Mýlka! Nemůžu ho dotáhnout a tak do dojíždim až když kouká do mapy. Kašlu na mapu a jedu podle něj. Dovede mě na 6 a pak podle něj pokračuju na 7, sice sem to chtěl brát po silnici, ale nějak už nedůvěřuju svým orientačním schopnostem, navíc práce s mapou bez mapníku zdržuje a tak radši věšákuju.
Ze 7 na 8 taky visim, ale už na někom jinym - Michal bere zkratku. Už nějak cítím, že mi dochází síly. Osmičku mám a zdá se mi, že bych mohl pohodlně dojet jěště před 9 na 1. Bohužel špatně odbočuju a končím ve vykácenym lese. Házim kolo na záda a prodírám se přes klády a roští. Pak vycházim na louku a zjišťuju, že sem o víc jak kilák jinde, než sem si myslel a chtěl být.
Když už sem si tak zajel, jedu ještě pro 2. Zase sice musím nýst kolo průsekem ale vylézám přímo u 2. Dochází mi morál a přemýšlim, že už bych to zabalil. Jedu ještě pro jedničku. Nikde nikdo, jedu v klídku v pohodě - už to nějak neberu.
Z jedničky vyrážim na 9, už je mi jasný, že všechny kontroly nepoberu. 9 je nakreslená u posedu. Nemůžu jí najít, ale pak ji najdu o 10 metrů dál na keři. Dojíždim, ještě pro jednoduchou 10 a pak zpátky.
Předpokládám, že budu král looserů, ale nakonec končím jako 25 z 29. Někdo měl holt ještě větší smůlu.
Asi hodinu se v mokrých věcech, celej od bahna nahřívám a suším u kamen (suchý veci si nechávám do vlaku). Pak hned po vyhlášení vyrážíme s Michalem a Sabinou (asi) na vlak. Cesta je pohodová - skoro pořád z kopce. Na nádraží sundavám bundu, aby mě kvůli znečistění pustili do vlaku. Pak už jen dojíždím z Vršovic domů, sem celej od bahna a lidi se na mě divně dívaj :o).

Diskuze