Tosanka ‘05

I letos sme se podívali na oblíbenou harrachovskou chatičku, kde se tak rádi setkáváme. A to hned po novém roce ve dnech 2-6.1. Tosanka byla letos trochu kratší – pět dní. Ale nevadilo to, protože jako vždy se nám to vydařilo.

Milan už něco napsal, ale na mě je to málo podrobný, tak snad toho napíšu víc, abych to nezapoměl a až budu starší, tak si to budu pročítat až budu vzpomínat na starý dobrý časy.

Přijezd 2.1.

Letos sem na Tosanku necestoval vlakem, ale vmáčknul sem se do auta k Klárce a Honzíkovi. Mělo to své výhody – nemusel sem se trmácet vlakem, ale taky nevýhody – odjezd byl druhýho odložen ze čtyř na půl osmou, protože alkoholem omámená Klárka si špatně prohlídla na Šumavě jízdní řád a tak se do Prahy dostala až v sedum.

Po cestě sme se ještě stavili na nákup a pak už si to smažili do Harrachova. Jenom v Harrachově sme přejeli odbočku k vlaku a tak sme se museli kousek vracet. Ještě byl trochu problém vyjet od Elišky zpátky na otočku vlaku protože cesta byla ledová a letní gumy to moc nebraly.

Jak sme vynosili auto, vzal sem si na starost péči o konzumaci a trochu sme to rozjeli. (Jo sešli sme se v týhle sestavě: Milan, Markéta, Ivica, Jana, Honza, Klárka a já.) Ivica nám zadala „celotáborovou hru“: Na Vraha. Rozlosují se karty a jeden z kolektivu si vytáhne vraha a jeden detektiva, zbytek jsou normální lid. Vrah může vraždit podříznutím krku (jenom simulace prstem) a vražděný je pak mrtvý. Mrtvý na místě lehne a je mrtvý, dokud se vražda nevyšetří. Vrah ho ještě může někam přesunout, aby mrtvolu nikdo nenašel. Když mrtvolu někdo najde, zakřičí vražda, všichni se seběhnou (v ideálním připadě, nám se to nějak nedařilo, což Ivicu zjevně točilo) a začnou vyštřovat – probírat kdo, kdy, kde byl atp. aby se zjistilo, kdo je vrah. Pak mrtvola převezme úlohu vypravěče a pošle město spát. Probudí detektiva, který může střílet. Detektiv má za celou hru jenom dva výstřely, pokud vraha netrefí, vrah vyhrál. Když vrah zabije detektiva, automaticky vyhrává. Jinak vyhrává město.

Hra zjevně velmi inspirovala Honzíka, který se všude schovával a vybafával na ostatní. Klárce dokonce vlezl do zamčené sprchy, čímž jí málem přivodil infarkt.

Odebrali jsme se ke spánku. Zamykat se mi nechtělo, protože sem se vraha nebál (možná to byla chyba). Klárka s Honzíkem i Markéta s Ivou se zamkly. Uprostřed noci sem se probudil a nademnou stála Klára, tak sem jí chytil ruce, aby mě nemohla krouhnout. Přitom sem jí asi šokem z probuzení lehce jednu plácnul. Křičel sem na celou chatu: „Je to Klárka.“ (Několikrát). Klárka mi řekla, že sem jí bouchnul, tak sem jí pustil a už sem byl krouhnutej. Milan šel na porážku předemnou a Honza, se kterým se Klárka zamkla na pokoji jako první. Teď stál ve dveřích a užíval si to. Honza byl detektiv, takže hra končila dřív než začal. Když Klárka odešla od nás a zavřela dveře, slyšel jsem jak se ještě směje na chodbě. Pak šla údajně ještě na Janu, kterou taky dostala (nechápu jak mohla neslyšet můj křik). Na holky se nedostala, protože byly zamčený.

Druhý den

Ráno jsme vstali myslim kolem devátý a na desátou razili do centra s běžkama. Vyrazili sme na horu Mikulášova kolegy (Čertova hora). Mě to pěkně střilelo, ale nějakou záhadou sem se dostal až za Markétu, která jela jako první po nějaký době sme všem ujeli (museli asi dělat přestávky, protože jinak to není možný). Rozhodli sme se pokračovat bez přestávky, protože sme byli mokrý a když sme se zastavili, tak nám byla zima. Přes Ručičky sme dojeli až na Mumlavu (chvílema byla cesta uplně supr, bílá plocha, žádný šlápoty jenom stopa od běžek) a pak na autobusák. Tam nám volal Milan, že špatně odbočili a dojeli FitFunu. Rychle sme skočili do lékárny Ivici pro léky a ještě sme stihli skibus ve kterym byla druhá skupina.

Na chytě sme si dali baštu a Klárka s Honzou vyrazili stavět bojovku. Kolem šestý sem vyrážel já s Janou, v půl sedmý Milan s Ivicou a v sedum právě přijevší Michal s Markétou. Bojovku sem si docela užival, počasí bylo pěkný, čelovka skoro nebyla potřeba (jenom na čtení úkolů). Hra končila pod skokanskym můstkem na kterej sme museli na čas vylízt. No moc sem to nehrotil, chvilkama mi to nepřšlo úplně bezpečný – zledovatělý, zasněžený schůdky mi nějak podkluzovaly. Čas nahoru a dolu sme měli 25 minut. Pak sme čekali na další skupinu – Milan s Ivicou měli čas 21 minut – docela makali. Další družstvo – Michal s Markétou měli na příchodu značný zpoždění a po cestě potřebovali několik nápověd, protože si špatně prohlídli a zapamatovali cestu na první kontrolu. Tak sme šli čekat do knajpy. Nakonec měli i čas výstupu na skokan horši než my.

Během čekání na Markétu a Michala sme postavili obřího sněhuláka. Asi 2,5 metru vysokýho, na kterýho Ivica vylezla a nechala se vyfotit.

Po příchodu na chatu sme konzumovali a zkončili docela pozdě.

Den třetí

Vstávat sme měli nějak kolem osmý a jít na LOB (nejdřiv sem Klárce s Honzou rozuměl LOP a tak sem se musel ptát, co to je, takže je to Lyžařský Orientační Běh). Nějak omylem sem opravdu vstal, došel dolů a potkal uplně promočenou Markétu – venku lilo jak z konve. Tak sem Honzovi napsal cedulku, až se vrátí od auta (měl vézt Markétu na autobus), ať jde spát, že LOB je zrušený – v tom počasí to nemělo smysl. A sám sem šel znova spát. Vstali sme asi v 10. Honza mi řekl, co prý mám co odvolával, že LOB bude. A taky že byl, ale až od 14 hodin.

Sníh byl mokrej a já neměl klistry, takže to bylo jak na mejdle, do kopce sem nemohl vůbec (sundaval sem lyže a chodil) a na rovině sem musel jenom píchat. (Kdybych alespoň uměl bruslit :o) ). Vyjížděl sem jako třetí a na druhý kontrole dojel Ivicu a Janu, který jely prředemnout. Pak sem ještě viděl Ivicu na třetí kontrola a pak už do konce závodu nikoho. Na čtyřku sem špatně odbočil a myslel si, že sem jí přejel, nebo tam nebyla, tak sem jel dál a po 7 se pro ní vracel (byla to chyba, rychlejší by bylo vrátit se z pětky). No pak sem tam párkrát prošlapával stopu lesem. 8,9,10 sem si musel do mapy svítit mobilem a na konec sem dorazil jako rozhodně nejposlednější. Prostě looser. Ale jak řiká Prťka: Někdy to prostě jde a někdy ne.

Ostatně Prťka právě přijel do hospy, kde sme čekali na skibus a přivedl kamaráda – Mišku Pičku. Když ho Ivica uviděla, tak se na něj hnedka vrhla a navěsila se mu kolem krku, což nás všechny překvapilo, protože sme nikdo něvěděli, že se znají.

Po přesunu na chatu byla klasická chlastačka, která končila povídáním nechutných vtipů (ty sem samozřejmě řikal já) a vytáhla se Klárka určitou akcí s párátkem, kterou nevim, jestli tady můžu napsat.

Den čtvrtý

Vstávali sme hodně brzo (dalo to hodně přesvědčování, dostat Milana z postele, ale argument, že venku sněží zabral) – před sedmou nabaštili se a vypadli na sjezdky (teda já, Milan a Ivica).

V půjčovně lyží sme dostali zlevněnou permici za 440,-. Lyžovali sme do 12, sníh byl mokrý a sněžilo mokře, takže i my sme byli brzo mokrý. Permice se nám podařilo prodat za 380,- , takže paráda.

Když sme dorazili na chatu, zjistili sme, že zbytek skupiny nejel do polska, jak řikali, ale flákají se v chatě. Nakonec šli ve dvě znova na okruhy do Harrachova – prostě úpadek morálky.

My sme si dali odpolední spánek a večer potom klasicky konzumaci. Tentokrát už sem konzumoval jenom s Milanem, protože Klarka, Honza a Miška odjeli do Prahy a holky nekonzumovaly. Pak sme šli Ivici vyprávět improvizační pohádku na dobrou noc s obvzlášť nechutným koncem.

Den pátý

Vstali sme zase nechutně brzo před sedmou a vyrazili s Milanem a Ivicou na sjezdky. Sněžilo/Pršelo a tak sme byli hned mokrý navíc byla docela zima, takže Ivica s Milanem to po desátý vzdali. Já si dal ještě jednu jízdu, během který se rozchumelilo ještě víc a tak sem to taky zabalil. Permice sme prodali za 4 kila, takže dopolední lyžovačka za 4 pětky. To docela jde.

Vyzvednul sem Ivu s Milanem v cukrárně a vyrazili sme na skibus. Jel na čas, ale ne na Tosanku, takze sme se svezli pár stanic a pak šli po svých (Milan mi nesl lyže, čímžto mu děkuji).

Sbalili sme se, najedli, uklidili a vyrazili na vlak. Půlku cestu Ivica prospala. Jeli sme do Liberce, tam se trhnul Milan a my sme šli s Ivicou a Janou na bus. Zrovna tam nějaký čekal, tak sme do něj hupsli. Byl to luxus – zájezdový autobus, video, noviny, nápoj zdarma, stewardka a to všechno za 7 pětek nebo za 52 pro studenty s ISICem – prostě vychytávka. Za hoďku sme byli na Čerňáku.

Galerie

			Milan je kapůt
			Zamilované pohledy
Striptér Milan
	Krouhnul sem Spiidyho při učení a chudák Markéta to odsrala
			Klárka exhibuje
Alkoholik Honza
	Manželský pár po 30letech	Zamilované pohledy (2)
	Ivica syslí

Diskuze