Lipno '05
Aneb jak sem se učil surfovat... Fotky jsou na zde. Je to jenom výběr, autory fotek jsou Milan, Pavel, Roman a David.
Před pár dny sem se vrátil z letního výcvikovýho kurzu na Lipně. Původně jsem měl jet s Myšákem, ta si ale účast nějak rozmyslela, když zjistila, že letos nebude Lipno kolový, ale surfový.
Cesta
Cestu sem měl naplánovanou s Hankou. Tu nakonec vzali na lipno známí a tak sem cetoval sám, což byl pěknej vopruz. Doufal sem, že někoho potkám při předávání kol do úschovy na perónu. To se ale nestalo a tak sem cestoval sám v přeplněném kupé (spolu s dalšími 5 lidma). Utěšoval sem se, že někoho potkáme v druhym vlaku z Českejch Budějic. Ale zase sem se seknul a tak sem až do Černý jel uplně sám. Ve vlaku bylo pěkný vedro a cesta utíkala pomalu, tak sem alespoň dospával spánkovej deficit, protože mi bylo jasný, že po zbytek týdne toho zase moc nenaspim (jako loni).
Z Černý sem si to projel dobře známou cestou do kempu (byl sem tam asi v půl třetí) a snažil se sehnat někoho známýho. Myslel sem si totiž, že sraz je ve 4. Asi nebyl. Správcová mi řekla, že zatim ubytovala od nás jednoho člověka a že prej šel někam k vodě. Kousek vody sem objel, ale nikoho sem nenašel, protože "u vody" je na Lipně trochu obecný pojem. Tak sem se chvíli infantilně houpal na houpačce a pak sem nevydržel a řekl sem si, že skočim do bufáče na jeden stříček (alkoholismus se nedá ovládat). Když sem hledal peněženku, zjistil sem, že mi psala Hanka a i volala. Domluvili sme se, že jí vyzvednu na hrázi v restauračce. Byl sem rád, že konečně můžu něco dělat. Tak sem jí vyzvednul.
Po návratu už bylo v kempu pár lidí, po chvíli přijel i Mikádo s Vebrem. Zabral sem si další chatku a zabydlel se (měl sem jí sám pro sebe). Pak sem zbalil pár lidů a vyrazil do bufáče. Postupně se nás tam scházelo víc a víc. Pozdějc večer dorazila i Danča se svým gangem. Řekli mi, že by chtěli bydlet spolu a tak sem se přestěhoval k Honzovi (a až do konce týdne sme byli na chatce ve dvou). Mimochodem odměnu za to přestěhování mám ještě u Danči :).
Přestěhování k Honzovi se ukázalo jako skvělý počin. Z naší chatky se okamžitě stal "Nonstopáč", kde probíhala večerně-noční zábava potom, co zavřeli bufáč. S Honzou sme si navíc báječně rozuměli, spoustu věcí sme si nemuseli explicitně říkat, stačilo jen se na sebe podívat a už sme věděli, co si ten druhý pomyslel a popadali sme smíchy za pupky.
Dál už asi nemá smysl popisovat sekvenčně co se dělo. Program každého dne byl zhruba takový: vstát, nasnídat, vypadnout za sportem, vrátit se, navečeřet se, zapařit (se) v bufáči nebo u ohně, přesun do nonstopáče, postupné odpadávání účastníků zábavy až nezbyl skoro nikdo, spánek.
Sporty
Ze sportů jsme přes den pěstovali zejména windsurfing. Surf je mrcha a dělá si co chce, případně nedělá vůbec nic, když je slabý vítr. Surf má tolik stupňů volnosti (které se navzájem nepochopitelným způsobem ovlivňují), že pro začátečníka je téměř nemožné tuto složitou soustavu použitelně ovládat. Na začátku sme dostali školení jak surf ovládat. To jsem ale vůbec nepochopil. Pochopil sem jenom první čast - definici součástí surfu. Potom následovalo školení jak na surfu jezdit a to šlo mimo mě. Mluvilo se o nějakym naklánění plachty popředu, dozadu, povolování plachty atp. Teprve až po dvou a něco dnech sem byl schopnej přimět to prkýnko k alespoň trochu řízenému pohybu, to ale zase přestal foukat vítr, takže sem si vlání mé mohutné vlasové pokrývky hlavy neužil.
Kromě surfů jsem používali i jiné vodní dopravní prostředky - já zejména kajak. Na tom už sem měl alespoň trochu nacvičený pohyb z loňského Suchomelu. Jízda rovně mě sice stojí dost sil, protože můj kajak nikdy nedrží směr a tak musím pořád dorovnávat, ale už můžu lecos sjet. Jeden den sme sjížděli Vltavu, to bylo docela fajn, ale chyběli nějaký jezíky apod. takže adrenalin se nekonal. Na Lipně sem si dokonce vyzkoušel řízeného eskymáka. První část mi šla dobře, ale vynořit se z vody už se mi nepodařilo.
Dost adrenalinu sem si užil na Lipně na kánoji s Honzou. Tím nechci říct, že by Honza byl špatný zadák, ale jeli sme zachraňovat Pavlův surf v době mořského vlnobití. Byl tak silný vítr, že některé vlny měly až půl metru a to bylo správný dobrodrůžo. Při dotáhnutí surfu ke břehu sme ztroskotali bokem na břeh, ale necvakli sme se. Při zpáteční cestě proti vlnám jsme jeli rychlosti asi 10cm/s. Vlny byly tak vysoký, že chybělo pár centimetrů, abysme začali nabírat vodu přes borty.
Kola byly letos lehký, žádná větší štreka se nekonala. Nejvíc sme dali asi 70km. Za zmíňku stojí snad jen orienťák. Nakonec sem zkončil v páru s Honzou. Trasu sme vzali celkem dobrou a ani sme moc nekufrovali. Dali sme si pár vychytávek, abysme nejezdili pořád po silnici a některý se docela vydařily (třeba když sme 2x přelejzali elektrickej ohradník a báli sme se, abysme nedostali šlupku jako pan farář v Slunce, seno...). Cílovej kopec Honza zasabotoval, že prej už nemůže. Takže nejen, že sme nedotáhli pár před náma, ale dokonce nás ještě Vlasta s Vaškem přejeli. Už sem věděl, že sme ztratili šanci na umístění a tak sem ještě dostal nápad dát si cílovou technickou vložku - sjezd polem. Honza mě překvapil, když souhlasil. Tahle vložka nakonec vedla k tomu, že sme oba páry před námi předjeli. Což mi udělalo velkou radost.
Ostatní
Kromě sportu sme se taky ještě věnovali rozvíjení schopností našich chuťových pohárků. 2x sme si zagrilovali a stálo to za to.
Přidal bych ještě pár "pikantností", ale Honza by asi nesouhlasil a tak si je nechám pro sebe.
Teď ještě pár praktických rad pana asistenta Vebra (těch rad bylo spusta, ale teď si bohužel nemůžu vzpomenout):
"Když řadíš, tak musíš trochu povolit sílu šlapání."
"Kde je ten šroubek, kterým se seřizuje přehazovačka."
"Studenti podívejte se na studenty, kteří přijeli před vámi, jak si stoupli. Stojí tak, že vy už se do stínu nedostanete."
"Každý správný závodník má na noze převodník."
No prostě to byla zase jednou vychytaná akce.
Galerie
Diskuze
| Thomassos | 2005-06-06 13:36:08 |
Nebo jestli máte nějaký Vebrovo moudro? | |