Dánsko
Po dlouhé odmlce zase jeden příspěvek...
Měl sem teď dost práce z práce, takže sem nestíhal skoro nic. Ni práci, ni hodiny, ni párty. Tim že sem dlouho nepsal sem i zapoměl, co se vlastně dělo, takže už přestávám psát po dnech a vezmu to spíš po zajímavostech, co se tu staly.
Třetí týden
Prestižák (Rene, jeden Dán z AR, všechno bere strašně vážne a pořád chce vyhrávat) měl narozky. Nejdřív ho jeho stará Malene (přezídvaná Musilová-Weberová, to jako že vydá za dvě) pomatlala indiánkama. Pozdějš po startu párty na sebe hodil Jeník plavky Kuřačky (Louise) a počkal si na Prestižáka ve sprše. Tam ho lehce zkropil vodou.
Pak tu byla nějaká cestovní večeře nebo jak se to jmenovalo. Spočívalo to v tom, že nás rozdělili do týmů a každej z týmu dostal jinej úkol. Já sem šel vedle do školy, kde sme připravovali krevety. Pak sme přišli zpátky do školy, kde sme servírovali. Pak sme si dali předkrm a hlavní chod. Stůl pro nás připravovala zase jiná skupina. Po večeři sme šli k ohni (venku pršelo jako když slejvák) a hned po tanci kolem ohně zase zpátky dovnitř, kde proběhl můj nepříliš úspěšný pokus o hru na kytaru. Trochu se popilo a postavila věž z plechovek.
Jeli sme na koncert Stounů. Kuřačka nám zařídila možnost jet na koncert Stounů do Horsens (město). Měli jsme to zadarmiko, jenom sme museli si to odpracovat. Servovali sme VIP v jejich stanu (byl to spíš takovej hangár). Docela zajímavá zkušenost, poprvý sem dělal práci, při který se dělá rukama a hlavně nohama. Když VIP vypadli a my sme měli začít s uklízenim hangáru, velká čast naší skupiny se zašila do chlastacího stanu. Tam vychlastali co mohli a ještě navíc nakradli. Podařilo se nám nakrást jednu až dvě flašky na osobu (celkem asi 20 flašek).
Pak sme se sebrali a šli sme specielnim vstupem pro pořadatele přímo do hlavního kotle. Při vstupu nám sice sebrali několik flašek nakradenýho vína, ale pořád dost se jich podařilo pronést. Přišli sme docela pozdě, takže přímo v hlavní linii před podiem už bylo pár desítek tisíc lidí, to ale většine z nás nevadilo a začali sme se v tričkách s nápisem "CREW" prodírat davem přimo do epicentra. Musim říct, že ne všichni tam stojící věřili, že tam něco pořádáme a tak nás občas blokovali v průchodu. Nakonec sme se dostali do místa, kde byla koncentrace naštvaných lidí příliš vysoká a nedovolili nám pokračovat. Navíc nás začali strkat zpátky, takže už to vypadalo, že bude hustá bitka. Těm lidem dokonce i došlo, že sme z Čech a proto na nás začali mluvit Rusky. Pak kluci začali tahat jednu flašku za druhou a opili se tak, že je nějaký Dánové nemohli rozházet. Naopak chvilku po tom, co Stouni začali hrát a kluci začali tancovat, se kolem nich udělalo kolečko s nízkou koncentrací lidí.
Stouni to měli zmáklý, to se musí nechat. Kdo byl na Madonně, řikal že Stouni byli nesrovnatelně lepší. Po koncertě sme se odebrali s davem lidí na parkoviště (po cestě sme na bráně vybrali zabavený flašky vína). Na parkovišti sme čekali docela dlouho a nakonec sme se rozhodli na ty poslední nečekat. Je to strašně zabavný jet asi hodinu v zácpě asi 500m s autem totálně vylitejch lidí.
Čtvrtej tejden
V úterý a ve strředu sme měli školní adventure race. Já sem jel s Křéňou, druhej tým byl Karel, Prestiž a Thomas. Dle předpokladu sme byli na kole rychlejší. S pořadím už ale zamíchala disciplína jízda na bruslích. Stál sem na tom po 4. v životě a hnedka sem měl dát skoro 20km. Trvalo mi to asi 1:40. Druhej tým jel druhý kolečko jenom ve složení Karel, Prestiž (Thomas vzdal). Takže v cíli etapy už byli před náma. Následoval bowling (přidal se k nám Lasička). Každej bod na víc byl 30 sec pro druhej tým. Po týhle disciplíně (hlavně kvuli mě) sme měli ztrátu na první tým už přes hodinu. V záverečný bikový etapě sme si je zase podali, ale na 20km se hodina nabírá těžko.
Na večer sme postavili stan u moře a ohřáli něco k jídlu. Pak byla povinná desková hra "Risk" (dobývání území) ve stanu. Byl sem docela vyšťavenej a chtěl sem už jenom spát, takže sem moc dobře nedával pozor. Navíc sem něchtě zašvindloval, když sem si spletl jižní a severní ameriku. Naštěstí si toho všimnul jenom Křéňa, kterej mě nebonznul. Díky tomu se mi podařilo vyhrát, což nám odmázlo půl hodinu z manka.
Ve středu sme zbořili stan a vyrazili zase na kolech zpátky do Glamsbjergu. Tady nás čekala disciplína jízda na šlapací drezíně. Tam sme zase kluky totálně rozstřileli. Celkovej výsledek závodu budu vědět až za 14 dnů. Příští týden je totiž nějakej Global week, kdy neni normální výuka.
Ve čtvrtek sme se odpoledne byli podívat na univerzitě v Odensee. Kde si Ondra a Kuřačka změřili VO2 max a vůbec nám to tam tak nějak ukázali.
V pátek se tu rozjela hustá párty, která skončila až v sobotu kolem pátý. Jeník si trošku šáhnul na "spící" Kuřačku a druhej den z toho byla krize na mezinárodní úrovni. Teď je neděle a snad už se to dává trochu dopořádku.
No tak to byly snad všechny důležité okamžiky posledních dvou týdnů. Zbytek je ve fotkách...
Galerie
Kájovy fotky
 Diskobolové |  |  Školní adventure... |  |  |
 Rozhodující disciplína adventure race |  |  |  |  |
 |