DGI Adventure race

Abysme se pořád jenom neflákali, přihlásil nás advenčůráky Lasička už někdy v září na závod DGI Ribe (Adventure race). Udělal z nás dvě družstva po 3. Dlouhou variantu (kolo 100, běh asi 15, kánoje 10) měl jet Renda (Prestiž, Pinďour), Kája a Peťa. 80% variantu sem měl jet s Larsem a Thomasem. Vlastně už dopředu sem byl přesvědčenej o tom, že nemáme šanci dokončit.

Situace se dost změnila ve Francii, když se Prestiž vysekal na kola a protože nejezdí v rukovicích, totálně si rozedřel dlaně. Kluci se mu dlouho snažili naznačit, že na závod nemá, natož s těma rukama. Navíc s nim vůbec nechtěli jet. Nakonec sám uznal, že s těma rukama nemůže jet "tak rychle, jako normálně". Takže došlo k první změně - Prestiž přešel do kratší skupiny a místo něj si kluci do skupiny vzali Ondru. Lars vypadl uplně ze hry - nechtělo se mu tam, protože si myslel, že je to na něj moc dlouhý. Ve čtvrtek si ještě navíc Thomas vyhodil kotník, takže byl z kola taky ven. Chtěl sem nabrat Beerboxa, ale ten už měl dohodnutej víkend u Šampóna. Prestiž přišel s tim, že by mohl jet Henning (člobrda, kterej nás učil flagfootball - od pohledu vcelku pohodář). Nakonec to v pátek dopoledne dohodli, že Henning teda pojede.

Měli sme jet dvěma autama. Kluci Honzovou Filckou s přívěsem na kola ve 3 a já s Pinďourem a Peťou ve 4. Kluci už odjíždli, když sme zjistili, že přívěs má moc krátkou šňůru na elektriku a tak s nim nemůžou jet. Takže bylo potřeba vyházet všechny kajaky a použít přívěs na kajaky. Takže kluci vyrazili ve 4. Já sem zjistil, že Prestiž neni ready tu gou. Navic Henning bude v Koldingu ne v pul šestý, ale v půl sedmý. Takže sme odjezd posunuli na 5. (Jeli sme na westcoast - západní pobřeží Dánska, asi 170km.)

Vlak s Henningem měl pár minut zpoždění, ale do centra závodu (Oksboel, nebo tak nějak - poblíž obrovský vojenský oblasti, kde závod probíhal) sme dorazili asi v půl 8. Hodili sme věci do tělocvičny na matrace, který nám mezitim zařídili kluci (včetně startovních čísel). Převlíkli sme se a zašli zaběhnout nočák.

Protože neumim běhat, bál sem se, aby mě Dánové hnedka neodtavili a tak sem řekl, ať mapujou, že jenom běham. No hnedka u první kontroly se nám podařilo přebhnout vlez do lesa asi o 200m a to by ty magoři běželi ještě dál, kdybych je nezastavil. První 3 kontroly byly kritický. Pak to jakštakš šlo a pak na předposlední sme to zase nějak nezvládli. Výslednej čas byl 4 nejhorší. (Celkem bylo asi 20 týmů na krátkou a 25 na dlouhou variantu.

Kluci zaběhli čas skoro jako my, ale měli o 2 nebo 3 kontroly víc. Jejich čas byl taky asi 4 od konce.

Odvalili sme se zpátky do tělocvičny. Všichni spali kolem stěn, jenom my sme spali přímo uprostřed. Všichni byli docela vyklidněný a cpali do sebe ionty a různý jiný rozpoštědla. My sme byli uprostřed a bavili sme se na celý kolo. Ondra sliboval Křéňovi, že ho odveze do Koegu na kole na rámu, když tam skolí jednu zrzku atp. Pak sem kluky pobavil napoštěnim camelbacku a flašky na pití (smáli se asi půl hodiny a všichni okolo čuměli).

Sobota

Vstávali sme v 6. V tělocvičně bylo světlo, ale venku ještě tma, když sme přecházeli do jídelny. Pak nám řekli něco k propozicím. Sbalili sme se a věci hodili do aut. Startovalo se s mapou, do který sme si zakreslili kontrolu. 3 minuty před našim startem mi Renda řek, že má ufouklý zadní kolo. Řikal mi to už večer a dohodli sme se, že to pořešíme ráno. Tohle mě ale zarazilo, že si kolo nezkontroloval dřív. Moje pumpa na dánskej autoventilek někaj nesedla a tak se nám to nepodařilo pořešit. Rozhodli sme se na to vykašlat a dát to do oukeje pozdějc. Vyrazili sme kolmo a táhnul sem kluky. Střídavě pršelo a svítilo sluníčko. Jeli sme odpočinkovym tempem (protože ještě moc nefoukalo) a i přesto sme si tým, co startoval minutu před náma dali.

Dojeli sme na střelnici, kde sme měli dát 20 zásahů z malorážky, vždycky po 5 výstřelech sme se měnili. Dostali sme i mapu na násedující orienťák. Asi 30 kontrol, můžeme se rozdělit a jeden jede na kole. Během střelby sme se dohodli, kdo co pobere. Já jel na kole - naštěstí. Měli sme sice problém, že sme vůbec nevěděli, kde mapa orinťáku začíná a jim to zjevně vůbec nevadilo. Kdybych je asi třikrát neopravil, kde vlastně mapa začíná a jak je orientovná, hledali by kontroly asi o 5 km jinde, než kde byli.

Svoje kontroly sem pobra vcelku bez problémů. Ale na cestě zpátky sem potkal Rendu, kterej měl teprve 4 ze 7 kontrol a poprosil mě, jestli bych mu ještě 2 nepobral. Tak sem pro ně sjel a měl s nima docela problémy. Navíc sem vytrousil z mapníku přehledovou mapu závodu, bez který by nás diskli, takže sem se pro ní musel vracet.

Přijel sme z toho orienťáku a kluci už tam byli. Pořadatel zkontroloval, jestli máme všechno a já zakreslil další kontrolu do mapy. Renda ale trval na dofouknutí kola. Zkusili sme to znova a pořád to nešlo. Rozhodnul sem se tam hodit novou duši, ale ta měla nějak divnej ventilek, takže sem jim řekl, ať tam dají tu původní, že to nějak nafoukneme cizí pumpout. Než jí tam dali podařilo se mi opravit ten ventilek, takže sme tam nakonec dali tu novou duši a nafučeli to.

Jeli sme na další kontrolu. Tady už sem začal cejtit, že vítr docela fičí a tak sme nejeli moc rychle. Kontrola byla vesnice postavená pro cvičení vojáků. Jenom prázdný domy. Úkolem bylo sledovat provázek, kterej vedl skrz domy, na střechu, asi 200m kanalizací (byla tam i voda) atp. Vylezl sem zabahněnej a dost provlhlej.

Pak sme se přes další kontrolu dostali až na stanoviště s dalším orienťákem. Po první kotrole sem si od rendy půjčil mapu a už mu jí navrátil. Sice tu kontrolu napampoval, ale způsob jakym to dělal se mi nelíbil. Udělal sem asi tři menší chybičky, ale v normě. Navíc sem zjistil, že už to panáčkum moc neběží, protože sem mapoval a pořád jim utíkal.

Po orinťáku nás natáhli asi přes dvě kontroly a 3 A4 mapy na ostrov na západnim pobřeží. Sice mě varovali, že to tam fouká, ale tohle sem fakt nečekal vítr foukal trochu zboku a proti. Jeli sme krokem, v solidnim náklonu proti větru, byla kosa a z náklonu mi tuhly záda. Navíc poryvy větru mě málem vyhozavly ze silnice a sundavaly z kola. Takhle sme jeli asi 7km. Tam nás čekaly kánoje. Po krátké poradě sem byl zvolen zadákem. Než sem řekl "wind" vytáhnul nás vítr do vln na hloubku a opřel se do nás tak, že sem nevěděl, co mam dělat. Mezitim nás vlny několikrát málem otočily. Chyběl kousek a voda by šla do lodi pře borty. Nakonec sme to nějak pořešili a dostali se trochu do závětří za vysokou trávu. Během toho manévrování nás daly asi 3 lodi. Na kole sem si myslel, že v kajaku budeme mít vítr v zádech, to ale nebyla pravda. Vítr nečekaně zase foukal ze strany a trochu proti. Asi po 4-5km sem se na zadáku prohodil s Henningem, protože sem už neměl síli loď přitahovat. Myslim, že mu kormidlování šlo líp než mě. V cíli kanoje sme ještě dali jednu loď. Byli na ní dva manící, který se nemohli dostat do přístavu. Zbývalo jim asi 20m proti větru a nemohli to urvat. Ještě že sme byli 3. Vylezli sme z lodi a hnedka sem vymrznul, měl sem všechno mokrý (hlavně boty) a vítr udělal svoje.

Rozeběhli sme se zpátky proti větru pro kola (asi 5km) a já se dostal poprvý do vážný krize. Měl sem sto chutí na to hodit bobek, ale nakonec sme to nějak doklusali. Rendovi to zjevně už taky moc nešlapalo. Hennign si začal stěžovat na koleno. Hned jak sme dojeli vytáhnul sem tatranku a doplnil jonťák. Sedli sme na kolo a během chvíle sem se dal dohromady, protože s nima sem si mohl odpočívat ikdyž sem táhnul.

Jeli sme pořád přes ostrov zase na jih. Vítr pořád fičel, ale už jenom z boku. Henning začal dost zaostávat a dokonce nás daly nějaký holky. Pak ale zapoměly odbočit a tak sme je zase dali.

Dojeli sme zpátky na stanoviště, kde sme běželi druhej orienťák. Pořadatel nám řekl, že jedeme 13km MTB singletrack. To Henning nezkousnul kvuli kolenům a vzdal to. Bylo asi 7 večer a vyrazili sme. Asi v půlce cesty se udělala tma. Neměli sme světlo, takže to bylo trochu o držku a Renda byl trošku připosr... Nakonec sme to ale dali (Renda to chtěl vzdát, ale přesvědčil sem ho, že já nechci).

Pořadatel nám vysvětlil, že to byla poslední kontrola a že už se máme akorát vrátit. Bylo to přes 20km a neměli sme světlo, jenom mojí zadní blikačku. Počkali sme teda na holky, co jeli za náma - ty už na singletrack razily s čelovkama (měly holt dobrej odhad). Holky nas dotahly az do cile. Na Rendu podle me jeli docela kaši. Chvílema ještě jednu tlačili, protože už nemohla jet tak rychle. Byly docela našláplý. Pak nás dojeli nějaký chlapy, který už taky asi měli žaket, protože se tlačili. Před jednim přejezdem holky zpomalily a za nim zase dotáhly tempo a chlapy zmizeli v dáli.

Cesta k Ann-Britt

Dojeli sme asi v půl 9 (Rendovi sem před závodem řikal, že tipuju, že dojedeme v 8 a on mi nevěřil), hodili sme sprchu a razili sme k AnnBritt, která bydlí asi 30 km od místa závodu. Cestou sem měl ještě Dány hodit na vlak, protože si dohodli v Koengu pařbu s nějakejma lidma.

Asi po 10km na mě Ondra začal blikat. Tak sem zastavil Ondra dojel a že prej mu netáhne motor. Otevřeli sme motor a zjistili sme, že mu chybí olejový víčko na motoru. Vzpoměl sem si, že sem něco takovýho viděl na místě, kde Ondra stál, tak sem vyrazil zpátky. Víčko tam opravdu bylo.

Namontovali sme víčko zpátky, ale nepomohlo to. Takže sme se šli zeptat do domu vedle, jestli bysme jim nemohli do stodoly přívěs upíchnout. Nemohli. Zavolali sme AB, ta nám síbila mámino auto s koulí a já bych odtáhnul Ondru na laně. Jel sem teda k AB a po cestě, že vyhodim kluky na vlak. Pocestě mi volal Ondra, že to vyřešili a jedou zamnou. Přepli si totiž palivo na LPG, který už tam nebylo. Tak sem zase volal AB, že je všechno ok a že dorazíme. Vysadil sem kluky (prej vlak nestihli, takže si na 170km vzali tágo) a jel k AB. Ještě sme měli problém to tam najít, takže sme k ní dorazili kolem 12. Pěkná návštěva.

Navíc sme jí zbudili (asi) holčičku, takže tam večer byla s náma. Trosku sme pokecali, pojedli (uvařila mi jídlo - je to světice) a šli spát.

Neděle

V neděli sme vstali po 9 a po snídani jeli dom. Doma ještě kluci zjistili, že nechali vlát elektrickou šňůru k přívěsu a je prodřená. Takže ji musel McGyver (Honza) sletovat.

Míše přijela návštěva - Terka z Prahy z Kodaně, takže se tu rozjela pěkná párty. Několik lahví vína bylo zlikvidováno. Pak se začaly hrát kostky o to, kdo kde bude spát. Nakonec nahatej Jeník spal u mě a Hobita. Terka musel vstát v 6 ráno a zazvonit na požární zvonek.

Tak nějak to bylo...

Galerie

Komentáře: 1

Diskuze