Bike Music Fest

Účastníci: Thomassos, Spiidy, Hvězdář, Ala, Eliška, Lukáš S., Danča, Majkl, Romča, Dave a Verča, Bára a její Péťa

To jsme zas vyjeli na jedno MTBO… Centrum závodu bylo umístěno tentokrát do vyšších poloh – kamsi mezi kopce a sjezdovky Jizerských hor, přesně Paseky nad Jizerou. I auta se pěkně zapotily, než nás vyvezly i s kolama na místo. [T: To Majklovo se zapotilo až tak, že začalo pěkně smrdět.]

Přijeli jsme už v pátek večer a postavili stany v kempu na louce. Danča měla dost zvláštní stan, jehož tvar podléhal zručnosti a náladě stavitelů. Jak to dopadlo, tak to dopadlo, hlavně že byla sranda (a že nám v noci nespad na hlavu)! Rozdělali jsme táborák a během chvíle padly veškeré zásoby alkoholu, co jsme přivezli (mezi nima i jedny celý krvavý záda, co se nestačily zlikvidovat na Suchomelu a nyní k tomu byla skvělá příležitost). A páč bez chlastu to nejde (u někoho), vybrakovali kluci ještě paní kempný lahváče!

Ráno nás vzbudil slejvák, co nám div neprotrh stan! [T: No Ála nevypadala, že by jí cokoliv budilo, kromě jejího chrápání.] Tak trochu jsme si oddechli, že v takovym počasí se závod určitě konat nebude. Ale ouha, za chvíli přestalo a my se normálně na čas dostavili na start s hrůzou, že to pěkně schytáme někde na trati. Po výkladu organizátorů jsme byli intervalově vypuštěni na 5 hodin do okolních kopců. Cílem bylo jako vždy nasbírat co nejvíc bodů a vrátit se do limitu zpátky. Netradiční kontrola na nás čekala v lanovém centru v Harrachově, kde body bylo možno získat pouze skokem a následným sjezdem na lanovce. Bohužel tam byla celkem dlouhá čekací doba, ale aspoň jsme si odpočinuli, v klidu do sebe něco nacpali a promysleli další postup. Něco jako "vyhnout se kopci" nebo "velkej či ještě větší kopec" jsme opravdu neřešili. Ty mrchy byly prostě uplně všude, prudký a obrovský! No žádnej div – kolem to bylo samej lyžařskej areál (Paseky, Rokytnice, Harrachov, Lysá hora…). Dokonce jsme projížděli těsně pod harrachovskym skokanskym můstkem [T: To byl nějakej spešl postup.], kde navíc duněl jakýsi punkový fesťák a pohybovali se tam individua, že by se jeden lek! [T: Nakonec se Ály ale nikdo nelekl.] Měli jsme kliku, že nebylo vedro a nakonec ani nekáplo, takže závod jsme celkem v pohodě přežili. Teda né tak úplně všichni…

Majkl nejen že měl větší než velké orientační problémy (neměl ani buzolu a orientace podle slunce byla ten den vyloučená, pač bylo zataženo), ale vzhledem ke své přehnané soutěživosti a naprosté nevybavenosti jídlem a pitím dle vlastních slov skoro skolaboval [T: Za to ale jel s núší, do který by se vešlo vybavení na týden.]. Zapřísahal se, že něco takovýho už NIKDY, NIKDY, NIKDY nepojede. Jako bonbonek se mu podařilo někde v kopřivách ztratit průkazku, kterou pak hledal asi 20 min (a kupodivu našel:). No a to nebylo všecko: komu se podaří při MTBO dostat elektrickou pecku od plotu, který brání chovnému skotu, aby neopustil svůj vymezený prostor??? Ještě že to nedopadlo jako v tom filmu Slunce, seno, jahody, kde pan farář přelejzal podobný plot…:)). Nakonec nemohl chybět ani defekt na bicyklu, takže chudák Majkl ještě půl hodiny vyměňoval duši!

V cíli jsme si trochu odfkrkli a nastoupili na druhou část závodu: výjezd do sjezdovky. Body se začaly načítat až od cesty, kde stálo hejno čumilů, fotografů a podobný pakáže. Cca 80 % všech závodníků včetně nás (kromě Větráka a Hvězdáře) se rozpláclo asi metr před tou cestou, pač stoupání tam nabývalo téměř 90 stupňů:)) [T: Sklon se v tom místě limitně blížil k nekonečnu procent, takže bylo dost těžký to vyjet a přitom neudělat backflip.].

Večer bylo vyhlášení výsledků a předání cen. Jelikož jsme já a Lopaťačka chytré holky, přihlásily jsme se do né moc obsazené kategorie dvojice žen a svým skvělým výkonem jsme se dostaly na bednu a zažily pár minut slávy a pózování pro fotografy:) (ale šampáňo nám stejně všichni vychlastali a ještě jsme se pohádaly o ceny:). Asi nemusím ani psát, kdo si odnesl cenu útěchy pro největšího losera v kategorii muži jednotlivci. Bylo kolem toho pěkný divadlo – všichni museli dotyčného doslova vytleskat. [T: Majkl je prostě miláček publika.]

Po předání cen začala hrát první kapela. Byla pěkná kosa, takže bylo nutno se hejbat. V mezičase vystoupení kapel se pořádala tombola doprovázená vtipnými komentáři organizátorů, kde se daly vyhrát zajímavé ceny. I někteří z nás měli štěstí, takže: Spiidy+Romča – balík dříví na oheň (to se nám fakt šiklo), já a Danča - Škoda Octavia a Škoda Felicia (bohužel jen modely:(), Eliška - rukavice a skleněný pohárek, Danča čepičku no a na ostatní už si nevzpomínam.

Přesunuli jsme se do kempu a udělali oheň, ale moc dlouho nám to nevydrželo, páč nebyl žádnej chlast. Zachránily to opět lahváče paní kempný.

Ráno jsme si dali všichni společně snídani v trávě a pak odjeli do Stráže pod Ralskem na wakeboarding a vodní lyže, kde jsme se potkali s Markétou a Tomem Hniličkou. Bára s Puťou se rozhodli pro další den v sedle (spíš na sedle) a k nám se nepřipojili. Thomassos a Lukáš jeli samozřejmě taky na kola (na Ještěd), zbytek se oddával vodním radovánkám. Nejvíc asi bodovali Hvězdář a Majkl, o největší zábavu se potaral tentokrát Spiidy, když se pokoušel rozjet na prkně. [T: Nejvíc bodovala Ála, protože v zatáčce u startu vleku dokázala nabrat tak velkou rychlost, jako žádnej z borců, co tam machrovali a vžycky to skoro vypadalo, že se rozplácne o budku vleku.]

V neděli večer jsme byli všichni doma a už se těšíme na další zajímavou akci!

Od Millise

Komentáře: 1

Od Ály

Diskuze