"Pikantnosti" z Lipna
Protože sem dostal kapky, že sem popis Lipna odfláknul rozhodnul sem se dopsat pár poznámek...
Jak už jsem psal v původním článku, po cestě vlakem se mi podařilo si dobře nakoupit (podle toho jak moc pila Míša, sem vypil něco mezi čtvrt- a půllitrem kubánskýho rumu a spláchnul to půl až litrem vína). Když sem vystoupil z posledního vlaku, tak sem ani nevěděl která bije a měl sem trochu strach vůbec sednout na kolo. Nakonec se mi jelo docela komfortně a co si pamatuju, tak se na mě ani nemuselo čekat. Po příjezdu do tábora mě Myška poprosila, jestli bych jí nenamontoval klipsny. Protože sem gentleman, rozhodnul sem, "že jí to tam namontuju :)". Došel sem si teda pro nářadí, vyžádal si klipsny, prohlídnul si je a během prohlížení zapomněl, že sem si pro nářadí už došel a šel pro něj znova. Nářadí sem samozřejmě nenašel a tak sem se vrátil téměř s pláčem, že sem nářadí někde po cestě ztratil. Byl sem upozorněn, že ho tam už mam a tak sem přistoupil k montáži. Tim Kutil Taylor by ze mě měl radost. Montáž po mě po chvíli musel převzít Martin Al Borland, protože sem údajně chtěl spotřebovat všechny podložky pod jeden šroub, takže už bylo na další. Já se od toho ale distancuju, protože si to moc nepamatuju.
Pro neznalé trochu rozvedu problematiku sprchování. Sprchy byly v kempu celkem 4 - 2 dámské a 2 pánské. Sprchy fungovaly na žetony, které se daly vyměnit za 20Kč u správce kempu. Za 20Kč si člověk mohl dopřát 32 litrů sprchy - tzn. asi 3-5 minut, údajně záleželo i na teplotě. Některým (v podstatě všem) se cena zdála neadekvátní pocitu čistosti. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna řešila problém vysoké ceny za sprchu snížením spotřeby (třeba já, řídíce se heslem mého strýce: Nejsem prase, abych se ušpinil a musel se mejt.) a druhá se rozhodla na sprchu skládat. Do druhé skupiny patřili v podstatě až na výjimky (teda vlastně výjimku pokud je mi známo) kluci. Nejdřív začali chodit do sprchy po dvou a když je to přestalo uspokojovat, rozhodli se chodit ve třech. Poslední den mě dokonce přemlouvali, že půjdeme ve čtyrech. Já ovšem na takový věci nejsem ;-), tak sem odmítl.
Další poznámka patří chlastu. Výkonnost borců byla značně rozličná. Od abstinetů a rekreačních píčů až po výkonnostní chlastače. Z kategorie rekreačních píčů (a píč) bych chtěl zmínit jenom Janičku (Miklasovu Janičku). První večer jsme seděli v hospodě a trápili kytary (údajně sme hráli mimo rytmus - to se byl asi já, moc si to nepamatuju... Na svojí obranu musim dodat, že sem hrál nejhlasitěji a proto se ostatní měli přidat ke mně.). Já jsem ještě nestihnul vystřízlivět po cestě, protože jsem opičku průběžně přikrmoval. Někdy během večera si přišla Janička pro Mikáda. Mikádo prohlásil, že půjde až dopije pivo. Na to si Janička přisedla k nám vzala do ruky Mikádovo pivo a se slovy: "Já se to pivo pít naučím," ho do sebe začala klopit. Na to, že to bylo asi poprvý, co pila pivo ho do sebe pustila vskutku kvalitně, na dně zůstaly asi 3Cm. Na to jsem jí řekl, že mě zklamala, že sem myslel, že ho tam pustí celý. Tím sem Janička asi příliš nenaklonil, protože mě probodla pohledem.
Už si nejsem jistej, ale myslím, že to bylo druhý den, když sme večer zase seděli v kempu v hospodě a přijeli "Králové Šumavy". Byli to dva maníci, o kterých všichni z informační schůzky věděli a báli se, že nás budou moc honit (teda na kole). Od pohledu vypadali dost nabušeně, ale nakonec se ukázalo, že jsou v pohodě. Potom co nás vyhodili z hospody asi kolem půlnoci jsme se ve složení: naše chatka, Jirka-Karel-Král Šumavy (to je jedna osoba) a Myšák přesunuli k nám na chatu. Někdo, už nevim kdo, se vytasil s flaškou interferneta. Ta se nějak vypila a pak Jirka ukecal Martina, aby se vytasil se slivkou. Už nevim v jakym pořadí, ale postupně všichni odpadli a zůstali jsme naživu akorát já, Myšák a Jirka. Vzhledem k tomu, že sem téměř nepil (šetřil sem se po prvním dnu) jsem zůstal jako jedinej skoro střízlivej. Myšák s Jirkou ale byli k neutahání a vůbec nehodlali jít spát, což já už sem docela chtěl, nakonec sem je musel docela tvrdě vyhodit, protože už sem taky usínal. Myslim, že jenom Martin se ráno trochu divil, že jeho jedenapůllitrovka slivky je téměř prázdná. Podobná situace se opakovala po několika dnech na chatce u slečen. Skoro celé osazenstvo chatky (samozřejmě až na Myšáka) už spalo, zatímco návštěvníci pařili.
Poslední zkrácená poznámka: Z blíže hlouběji neznámého důvodu si v sobotu před odjezdem od brzkého rána Ondra Č. prozpěvoval. Nápěvek byl chytlavý avšak triviální slova „písně“: „Martin ten je stejně kabrňák, stejně kabrňák, stejně kabrňák.“ (pořád dokola), by hudebního kritika příliš neuspokojila.
No doufám, že sem všechny pikantností chtivé jedince alespoň částečně uspokojil a pokud ne a mají nějaký nápad, co by se mělo doplnit, tak sem s ním.