Suchomel

Protože sem si chtěl dát letos pořádně do těla, přihlásil sem se na dva Letní Výcvikový Kurzy (LVK). O Lipně už jsem psal, takže teď napíšu ještě něco o Suchomelu. Původně nás mělo jet z loňskýho Slovenska 6, ale Karol a Marcus si to nakonec rozmysleli, takže sme tam nakonec byli jenom 4.

Na Suchomel sem razil na kole, ovšem ověšenej jako včelka Mája (teď přemýšlím, proč by zrovna včelak Mája měla být ověšená, ale...). Měl sem narvaný brašny, na zádech batoh a na něm přidělanou kytaru. Jet se dalo vcelku slušně, jenom stabilita byla horší. Proto jsem se snažil nezastavovat. Menší havarie se mi přihodila až na Kačerově, kde sem kytarou vyčuhující přes batoh zavadil o větev a urval popruhy. Musel sem kytaru přidělat k batohu gumicukem (při balení mi bylo jasný, že ho budu potřebovat a že se cesta neobejde bez incidentů).

Vzhledem k tomu, že sem si na cestu do Vršovic (asi 5-10 km) nechal hodinu času, byl sem tam včas a stihnul ještě zavolat Myšákovi, abych zjistil, kde konkrétně ten Suchomel je a jak se tam Fanda s autem dostane. Myšákův smysl pro navigaci je však nevelký a tak mi musela dát Honzu (to jsem ještě nevěděl kterýho).

Kolo se mi podařilo udat do zavazadlovýho prostoru a pak se i s celou svou výbavou prodrat do kupé k Milanovi. Cesta neubíhala zrovna rychle, ale naštěstí sme nejeli ani dvě hodiny a tak sme kolem druhý byli v Táboře, kde na nás čekal Fanda se svým motorovým ořem, do kterýho naskládal naše krámy a my tak mohli jet projížďkou podél Lužnice na Suchomel. Mělo to být něco kolem deseti kilometrů, takže sem čekal, že nám cesta bude trvat maximálně hodinu, čemuž se Fanda dost divil.

Já a Milan sme vyrazili k Lužnici, Fanda někam ještě koupit víno a pak pro Janu do Malšic. Když sme dojeli k Lužnici a ujistili se, že jedeme správným směrem, zbořila se mi v hlavě orientace, protože Lužnice tu tekla obráceným směrem, než sem si myslel. Jeli sme podél vody po turistický značce, tu kopřivama, tu bahnem tu po skále, tu roštím a není teda divu, že se cesta nakonec protáhla na skoro dvě hodiny a asi 16Km. Mě to až tak nevadilo, ale Milan měl občas narážky, alespoň byla cesta zajímavá.

Na Suchomelu sme se potkali s Fandou a Janou. Byli sme ale na špatný straně Lužnice, takže sem musel přes řeku zavolat někoho z druhýho břehu, aby pro nás přijeli pramicí. Klára (účastnice předchozího Suchomelu) prokázala zručnost při převážení nákladu na pramici s nateklým větším než malým množstvím vody s použitím jednoho pádla (ne vesla) a dostala nás bezpečně i s vybavením na druhý břeh, zatímco Fanda mizel s Fáčkem v dáli.

V táboře už byla i Hanka, která se nechala Pádivkou odvézt z kurzu na Branžeži a 3 dívky "z hangáru" (neměly stan, ale hangár - skoro). Potom se tam potuloval ještě maník, který jak sem si myslel a nakonec i dozvěděl byl legenda Honza Novák. Honza je nejlepší, jak by řekla Klárka, ani se pořádně nedá popsat, v čem spočívá Honzova legendárnost, ale je to prostě borec, který např. drží rekord v Dusmenovi - krosovej běh přes rokliny v kopci, do kopce se leze po 4, dolu po zadku, několikrát za sebou - s časem 2:37 (letošní rekord, kterým překonal svůj loňský), nejlepší ostatní mají čas kolem 3:00 a zbytek kolem 5:00 (5 minut).

Postavili sme s Mílou stan, během čehož se v táboře začali množit lidi. Přijela kupříkladu i legendární Brácha (ta Brácha), která je legendární tím, že jí každý zná, tak sme jí konečně taky poznali.

Vebr svolal na osmou slavnostní zahajovací oheň a svým kouzelným způsobem nám nakázal připravit oheň (4-5ti patrovou pagodu) a dříví. Když sme se před tím chtěli najíst, tak nás sprdnul, ať to urychlíme, abysme to stihli. Oheň se podařilo nedopatřením zahájit dřív, když nečekaně chytnul :), ale slavnostní záhájení bylo asi až v 10, kdy dorazili poslední opozdilci, kteří tábor (s malým T) hledali 6 hodin. Ponocovali sme střízlivě, ikdyž s alkoholem i kytárkama, ale v kolik sme šli spát si nepamatuju.

27.6. Neděle

Ráno si nás Vebr svolal, sprdnul nám nepořádek kolem stanů a ohlásil program na den: Dopoledne půlka lidí na kajaky, druhá učení orienťáku, pak obráceně. Odpoledne: Jako dopoledne, pak orienťák do hospody v Dobřejovicích, kde se bude sledovat zápas o čtvrtfinále na ME ve fotbale (nebo něco podobnýho, moc to nesleduju).

Protože sem málo protestoval, byl sem zařazen mezi vodáky, navlíknut do šprajdy, vesty a helmy, do ruky mi bylo vstrčeno pádlo, pod šprajdu kajak a byl sem pomaličku vypuštěn na vodu kus nad jezem. Prvním úkolem bylo dostat se na druhou stranu řeky. Ovšem kajak mi k tělu zrovna nepřirostl a tak sem nebyl schopen se prodrat proudem, který mi vždy strhul špičku a tak sem po chvíli vrátil zpět k "přístavišti". Po několika neúspěšných pokusech se mi podařilo dostat na druhou stranu, přišel sem však o přadnášku o správném držení a zasouvání pádla, která na druhé straně mezi tím proběhla. Můj boj však zdaleka nezkončil. Měl sem se spolu s ostatními dostat kus proti proudu do místa, kde nebyl tak velký proud, kde probíhala výuka "jízdy rovně". Spolu s ostatníma se mi to nepodařilo (tedy ostatním se to podařilo, ale mě ne). Tak mi byl přidělem soukromý učitel Honza Novák, který se mnou trpělivě jezdil v kruhu, dokud se mi nepodařilo proti proudu vyškrábat. šlo to dost ztuha, protože po pár záběrech mi proud vzal špičku tak, že sem nebyl schopen ji srovnat a tak sem se musel po proudu otočit, sjet zase kus níž a otočit se proti proudu. Bylo to vskutku na dlouho. Ale jízda rovně na oleji mi taky nešla, byl sem rád, když se mi podařilo dojet zpátky do přístaviště.

Po tom co sem se převlíknul sme si dali rande s Vebrem na terase učitelskýho srubu. Vebr nám vysvětlil orienťácký mapy a vysvětlil práci s buzolou, kterou nám řekl, že stejně nebudeme používat, protože pro nás je zbytečná. Pak sme se šli projít s mapou do lesa. Orientace mi šla o poznání líp než jízda na kajaku.

Po obědě sem šel málem na kajaky, ale nevyšel na mě velkej kajak, tak sem musel zůstat v táboře pomáhat s přípravou dřeva na táborák.

Kajakům sem se ale nadobro nevyhnul, takže sem na ně šel spolu s druhou půlkou. Chvíli před začátkem našeho kajakování začalo pršet a vydrželo celou dobu, co sme byli ve vodě. Tentokrát sme šli na peřejky - moc sem těšil, jak se cvaknu a budu si drbat čelo o dno. I spouštění na vodu bylo zábavnější - sjíždělo se po koberci na svahu za břehu. člověk si nahoře zadělá špricku, odstrčí se, jede po svahu a žbluňkne do vody, voda ho ošplouchne tak, že je jedno, jestli prší a když bůh dá, tak je krásně na vodě. Kupodivu sem se necvaknul, ani potom, co sme si užívali peřejky. Chvílema už se mi i dařilo jet rovně, takže to bylo dobrý.

Když sem vylezl z vody, dal sem si véču, převlíknul se do orienťáckýho (botasky, kraťasy - nohavice do kapes, triko a maskáč - bylo mi jasný, že polezu roštím a bude se hodit), počkal si na start a vyrazil na obtížnějsší variantu orienťáku. Už na terase, odkud se startovalo sem zjistil, ze je pekelne mokro, když sem se málem rozplácl. Cesta byla jedno bahno, ale první kontrolku sem našel v prudkym kopci v celku v pohodě. I ostatní sem dával vcelku dobře, až při prodírání se hustníkem z 5 na 6 sem ztratil tucha, kde přesně sem. Tušil sem, na který sem cestě (dokonce, jak sem pozdějc zjistil, správně), ale nevěděl sem ve kterých místech, tak sem musel jít kus po cestě zbytečně, abych se "našel". Po chvíli sem se našel a pak i 6ku. Kousek za 6kou sem potkal Brách, která si spletla čísílka a z 5ky běžela na dvojku. Kousek za Bráchou sem doběhnul/došel v prudkym klesání roštím Mílu, kterej startoval asi o 10 minut předemnout, což mě povzbudilo a tak sem ho taky natrhl.

Když sem se na druhý straně rokle vysápal na cestu, potkal sem holky, který hledaly svojí jedničku (odsud už byla cesta stejná pro jednodušší i obtížnější variantu). Nějak se nemohly zorientovat v mapě a tak, když už sem viděl lampion, ještě sem na ně křičel, že tady to není (léčka :o) ) a po štípnutí utíkal na druhou stranu, aby mě neviděly, ale zbytečně - nedaly se zmást.

Myslel sem si, že přeběhnu přes kopec a pak přes roklinu a dostanu se dál. Ale když sem slízal do rokle, byla předemnou najednou pěti metrová díra, která se mi po zadku sjíždět nechtělo a tak sem se nakonec podél rokle dostal zpátky až do místa kde ústila na cestu a dalo se přejít na druhou stranu. Kdybychto byl věděl, tak sem šel z předchozí kontroly po cestě a ušetřil bych několik minut.Když sem lezl na druhý straně na kopec, slyšel sem za sebou hlasy. Osmičku sem našel obstojně, devítku jen s malým zaváháním. Neejlepší byl ale přesun na desýtku. Krosil sem to mladym hustníkem a byl sem rád že mam maskáč, kterej byl už dost mokrej pole, podobně jako kraťasy, o botách, ve kterých čvachtalo nemluvě. Desítku sem našel a od ní chvíli i běžel. Kousek za táborem pře Stádleckým mostem sem doběhnul další holky. Hned chtěly vyběhnout, ale nakonec to po pár krocích vzdali, chvíli sme si šli a pak sem jim o pár mětrů utekl na Stádleckym mostě, když sem na něj vylezl přes zíďku a neobcházel, jakou ony.

Kus za stádelckym mostem se zamnou objevila postavička. Myslel sem si, že je to Milan, kterej se kousnul a běží, ale byla to Brácha doběhla mě a předběhla, tak sem jí doběhnul, čímž sem jí sebral elán a už jenom šla. V kopci sem si šel svým tempem a tak sem jí utekl. Když sem vylezl z lesa na silnici a zbýval už jenom asi kilák, bylo mi jasný, že zase poběží, tak sem si sundal maskáč a ovázal si ho přes rano, protože jinak se v něm, hrozně špatně běhá. A čekal, až mě doběhne, až mě doběhla, tak sem se přidal. Klusala sice pomalu, ale nechtěl sem to hrotit, takhle před cílem, protože stejně startovala přede mnou a tak sem měl navrch. Do hospody se doběhnul totálně mokrej, částěčně od vody z polí a hustníků (není dobré dělat orienťák po dešti) a částečně od potu.

28.6. Pondělí

Na dnešk byl naplánovanej celodenní výlet na lodích - splutí Lužnice z Tábora do Suchomelu. Do Tábora sme se dostali busem, udělali si nákup v Bille, pak sedli do lodí a jeli. Nejdřív sem jel v raftu - docela dobrý, když sou peřeje nebo jezy, jinak pruda. Pak mě strčili do kajaku a v něm sem zůstal. Dal sem si několik peřejí a jezů a to mě docela bavilo, jinak je to ale taky pruda. Kajaku sem se chtěl zbavit a vlízt do kánoe, ale nepodařilo se mi to.

Na večer bylo naplánovaný vaření kuřete v Setonově hrnci - jáma s rozpálenýa kamenama, udusat hlínou, zalít vodou. Honza Novák nám prozradil, že ten "Vebrův hrnec" zná - že se buď žerou syrový kuřata, nebo černý uhly a tak sme radši vyrazili na dobrovolnou projížďku na kolech, aby sem nemuseli kopat jámu.

Projížďka byla až na jeden teréní šťavák v pohodě. Když sme se vrátili, akorát sme se mohli podívat na instruktáž, jak plnit Setonův hrnec.

Potom sme seděli u ohně, ale ne moc dlouho, protože sme byli utahaní po lodích a tak sme šli spát.

29.6. Úterý - Kritický den

Ráno sem vstal poněkud utahanější, než jindy, ale to se dá při takový sportovní zátěži očekávat. Jak sem ale zjistil, asi půlka (minimálně půlka) tábora problila noc a nebylo jí zrovna valně. Časté odbíhání na záchod to jenom potvrzovalo. Já sem se necítil nijak zvlášť špatně, tak sem si spolu se zbývajícími "zdravými" dal rozcvičku s Vebrem. Pak se šlo vykopat kuře, Brácha sice včera navrhovala, že kuře vykopeme v noci a místo něj dáme něco jinýho, ale kuřata tam byly. Já na něj ale nalačno něměl chuť, tak sem ho vynechal.

Na dopoledne sme měli úklid tábora a pak volejbal. Vzal sem si teda zase připravu dříví. Kolem jedenáctý sem ale začal bejt nějakej utahanej a tak sem si šel lehnout. Ze stanu sem se vykopal až v 6 večer, neměl sem chuť k jídlu a nebylo mi nejlíp, tak sem šel pokračovat ve spánku.

Vebr nakonec vzal Kristýnu k doktorovi (byla na tom nejhůř - a tak dostala dostala cenu Čochtan v kategorii B - Blinkání), ten zjistil, že je to "infekce z mléčný bakterie" a že za 24 hodin by to mělo přejít.

30.6. Středa

Ráno sem se vzbudil a bylo mi o poznání líp než den před tím, ale pořád ne na 100%. Vebr řekl, že jdeme na orienťák a protože je tu bahno, start bude na kopci. Jak se ale nakonec ukázalo začínalo se nahoře kvůli Dusmenovi, protože jak Pádivka pronesl: "Kdo neběžel Dusmena, jako by na Suchomelu nebyl." Nejdřív sme si prošli trať, což samo o sobě bylo dost vysilující. Mě se nakonec podařilo doběhnou mezi posledníma klukama s časem kolem 5 minut. Honza Novák si vylepšil rekord z minulýho týdne o sekundu (na 2:37). Pár lidí po Dusmenovi skolila nemoc - to co ostatní.

Pak začal orienťák, kterej šel v podstatě od začátku mino mě. Sice sem došel několik kluků, který startovali předemnou, ale stálo to za prd.

Odpoledne sem byl donucen účastnit se dvou zápasů ve volejbalu. Vzheldem k tomu, že ho nehraju a ani sem ho nikdy nehrál sem byl pro naše družstvo spíš přítěží a líp by se jim hrálo ve třech a pro ostatní zdrojem pobavení. No ostuda byla veliká, ale co se dá dělat, sem na to zvyklej :). Vzhledem k kvalitě mých spoluhráčů sme jako tým skončili o bod druzí.

V podvečer se většina tábora rozjela na kanoích do dobronic pro kola (neměli s sebou svoje) a mě spolu s dalšíma pár lidma, kteří sme měli svoje kola s sebou, strčili zase do kajaku. Pořád mi to nepřirostlo k srdci. Nakonec sem se chvíli plácal v peřejích v protiproudu a po nějaký době sme toho nechali, protože bylo málo vody a tak to stálo za prd.

31.6. Čtvrtek

Na dnešek byl naplánovanej celodeňák na kole. Vyrazili sme už před devátou. Nejdrřív sme jeli všichni - pomalu. Pak sme se rozdělili na dobrý a lepší, tak sem se dal k lepším (bylo nás 6). Taky sme to nijak nehrotili, ale terény byly občas zajímavý. Kolem poledne sme skončili v Bechyni v hospodě. Konečně knajpa, kde vařili a tak sem si mohl dát normální jídlo. Během oběda začalo pršet a tak se jelo nejkratší cestou domu. Během oběda se Mílovi udělalo špatně a už ho to nepustilo - dostal to co vpodstatě my všichni ostatní.

Protože nám s Bráchou a Lubošem vyjížďka nestačila (jenom 50 km), tak sme se s Pádivkou domluvili a dali si individuální dobrovolnou projížďku. Taky sme jeli pomalu (nějak mi nebylo nejlíp), ale dali sme si ještě 30km. Brácha nás navíc skvěle navigovala, takže sme si tu samou cestu prohlídli víckrát.

Večer se šlo do Dobřejic na čtvrfinále ve fotbale v tlelevizi. Dostali sme klepec a šli domu. Ve srubu pak ještě byla pařbička, já se chtěl ale vyspat, tak sem šel asi v půl jedný spát. Milan mi oznámil, že asi pojede zítra domů.

1.7. Pátek

Milan se rozhodnul jet domu. Rodiče si ho mají vyzvednout v 10 ve Slavoňovicích. Vyklízíme a balíme stan. Jdu na opiči dráhu. První čas mám asi 2:30 něco. Vebr mi, ale řekl, že mam ještě dva pokusy, takže jestli chci, můžu se přes den ještě stavit. Tak jdu ještě 2x. Další čas o minutu lepší, třetí něco lehce přes jednu minutu. Vebr mě kárá, že sem měl trénovat, když je to tam volně přístupný a měl bych ještě lepší čas.

Dávám si krajíček chleba ke snídani. Pak pomáhám Mílovi s báglem a stanem do Slavoňovic. Když se vrátím zpátky, zjistim, že mě napsali jako druhýho na závod kajaků, protože se nikomu nechtělo mezi prvníma a já tam nebyl a za chvíli startuju.
Ještě sem nesnídal. Každej má 2 pokusy (více méně nedobrovolný - tj. každej by měl dvakrát, aby se mohl, zlepšit). Staruje se z převrácený pramice na břehu, tj. špička se dost zaboří do vody při sjezdu. Moc mi to nejde, ale bojuju jako lev a tak se mi podaří projet všechny branky. Pak si počkám na druhý kolo a jdu znova. Když jede člověk peřejkama, tak mě to docela začíná bavit. Jenom proti proudu je to docela dřina, ale zase si člověk v rozbouřený vodě připadá drsně :o).

Během prodlouženého oběda si dáváme petanque. Hraju se Soňou. První zápas prohráváme, vůbec mi to nejde. V druhym zápase ve stavu 8:6 (hrajeme do 10) v náš neprospěch se mi podaří hru totálně zesrat. Máme 3 body jistý, když přiblížim ještě jeden ze svých 3 hodů, vyhráli sme. První letí moc před, druhá moc za a třetí ranou vypaluju prase uplně pryč, takže okamžitěprohráváme.

Na odpoledne je připravenej závěrečněj závod. Discplín je asi deset: Plavání, převoz na pramici, MTBO, BO, VOJ (vodní orentační jízda), slalom na kajaku (stejný jako dopoledne), volejbal podání, volejbal přihrávky, přenášení klád, závěrečná jízda. Nechci nic s vodou, nakonec mam zase slalom a orienťák. Slalom už si dávám vcelku v pohodě. Orienťák sem zvládnul, ikdyž ke konci se mi trochu podlamovaly kolena. Čekáme ale na Hanku (nejlepší orienťačku Suchomelu), už jdeme Hance naproti, jestli se jí někde něco nestalo, když zrovna vybíhá z lesa. Končíme závod jako druzí.

Po večeři jdeme do hospody přes řeku na slavnostní ukončení (oheň není možný - prší). Vebr kecá a kecá. Dostáváme ceny, chlastáme a hrajeme na kytaru. Kolem půlnoci přecházíme na chatu, kde kalba pokračuje. Kolem pátý jdu spát, chci si dát alespoň 3 hoďky spánku, ale nakonec spím jenom dvě a půl. Někteří nešli spát vůbec.

2.7. Sobota

To bylo dlouhý... Psal sem to přes dvě hoďky. Teď si tu sedím s nohama nahoře, koukam jaký na nich mam šrámy od ostružiní a rozmlácený kolena z kajaků. Už se mi snad i podařilo doléčit onu infekci. Akcička to holt byla náročná, ale ne zase moc. Jenom škoda, že sme ztratili den. Mohli sme si třeba ještě zalízt na skále. Teď jenom čekam, kdy zase podnikneme nějakou knajpu.....

Diskuze