Zase jedna extrémnější projížďka
Je deset a před chvílí sem se vrátil z projížďky na Sázavu...
S nápadem udělat zase projížďku přišla Myška, organizace zbyla jako obvykle na mě. Původně měl jet i Jirka se ženou a dvěma kamarády, kteřížto udajně nejsou zdatní cyklisti (jako my bysme měli být, nebo co?). Naplánoval sem teda lehčí projížďku cca 50Km z kraje Prahy (Písnice).
Jirka nakonec odpadnul a s ním i velká část naší skupiny (jeho žena a kamarádi). Jak se nakonec ukázalo bylo to dobře, protože v lepším případě by mě asi prokleli a v horším namístě, někde po cestě, zabili.
Klasicky pod Baranďákem sme se nakonec sešli 3: já, Myška a Honza Novák - na silničnim kole. Vyrazili sme směrem proti proudu Vltavy až k Modřanskýmu nádraží, kde sme projeli stavbou a přejeli do Modřanský rokle. Tu jsme si dali nahoru až na přehradu. Tam sme chvilku dumali, jak dál, protože Honza potřeboval být v půl pátý doma. Rozhodnul se jet s náma dál, tak sme jeli přes pole do Cholupic.
Chvilku kecáme a Honza se ptá, kčemu je ten drátek, co vede přes celý kolo. Vysvětluju, že je ke světlu, ale že nemám přední, ve kterým je napájení. Myška říká, že já bych ho na svý projížďky měl mít vždycky, to ještě netuším, že má pravdu.
Honza se trhnul a my pokračovali dál polní cestou na Dolní Břežany. Nějak se mi nepodařilo trefit správnou cestu a tak sme se za chvíli vrátili na silnici, ze který sme odbočovali do polí. Neva - vzali sme to do Břežan po silnici. Tam se mi na kruháči podařilo znova špatně odbočit, takže sme místo na Libeř na Lhotu. Tam sme to vzali zkratkou na Ohrobec, zkratka po chvíli končila, tak sme jeli polem, ale naštěstí bylo posekaný, takže se to dalo.
V Ohrobci sme po chvíli hledání našli další zkratku na Libeň. Nic sme nedbali varování pána, který šel proti nám a říkal, že cesta nikam nevede, jenom do polí. Měl pravdu. Zapoměl sem napsat, že sme jeli podle mapy z roku 1977. Když cesta zmizela v ječmeni (možná to taky bylo žito), nezalekli sme se a pokračovali obilím. Šlo to ztěžka, ale dalo se to. Pak se ječmen změnil na kukuřici. Ta se sází v řádkách, akorát na šířku řídítek, takže se v řádku dá vcelku obstojně jet. Pak se zase objevila cesta, tak sme jeli po ní až do Libně. Tam se nám podařilo najít další zkratku ma Libeř. Tím se nám podařilo zkorigovat kurz po špatném odbočení v Břežanech.
Z Libře sme vzali na doporučení stránek s MTB trasama modrou turistickou značku podél Zahořanského potoka až do Davle. Podle stránek tam mělo být 15 brodů, ale shodli sme se, že jich bylo tak 10. Většinou byly na dně zabetonovaný kameny, takže to byly brodíky "pro chuť".
Asi v 6 hodin sme byli na mostě v Pikovicích. Myška řikala něco o tom, že by ráda zpátky, protože už neni moc času, ale ukecal sem jí, že to dáme až do Kameňáku, protože bysme přišli o super kousek cesty podél Sázavy Posázavskou (červenou) stezkou. A vskutku se jednalo o nejkrásnější úsek cesty. Kamení, skály, schody, kořeny... Co víc by si mohl člověk přát? Kdo to nejel nepochopí. A ty panorámata...
V Kameňáku sme byli asi ve čtvrt na osum. Na tacháči sem měl 60Km. V osum sme chtěli být v Praze. Nestíhačka. Vybrali sme cestu po silnici, abysme to zvládli rychlejš. Kopec do Jílovýho byl dlouhej, pořád sem si řikal, že už musí zkončit.Začínalo pršet.
V Psárech pršelo už tolik, že sme museli vyndat a nandat šustky. V Jesenici správně odbočujeme na Kocandu, aby sme nemuseli jet po hlavní silnici - starý benešovský. V Kocandě špatně odbočuju, ale vracíme se tentokrát jenom asi 50 metrů.
V Hrnčířích přestává pršet, ale silnice je pořád mokrá a my taky. Přes Šeberov v 9 hodin dorážíme na Opatov. Myška jede metrem na Hlaváč a ja si dávám poslední časovku domů, kde sem něco před půl desátou.
Ještě štěstí, že s náma nejeli necyklisti...