Silvestr 04/05
Z mého blogu se postupně stal jenom zápisník podniknutých akcí a tak nesmím vynechat žádnou příležitost přidat nějaký ten záznam...
Silvestr sem trávil na Šumavě – konkrétně v Nových Hutích. Ale abych se k tomu snad dostal postupně. Už někdy v říjnu začala Katka organizovat silvestra na horách, což mě docela potěšilo, protože silvestr v Praze je na ..... (lopatu). Podařilo se ji zařídit chatu známé za dobrou cenu. Podle prvních zjištění nás mělo jet asi 12. Postupem času pár lidí odpadlo, ale pořád to vypadalo na solidní účast (víc jak 10 člověků).
Já sem se rozhodnul, že si zkusim dát lehkej skialpík (ale jenom s běžkama). Teda že nepojedu až do Nových Hutí, ale jenom do Vimperka a pak si to šlápnu po svých a případně na běžkách. Chtěl sem někoho sehnat k sobě, což se mi nakonec nepodařilo, takže sem si to dal sám. Nakonec sem ještě vyměknul a běžky nechal doma, aby mě na zpáteční cestu mohl vzít Woky do auta (nemá zahrádku).
Den první
Takže ve čtvrtek sem hodil středně lehký bágl (15-17kg, protože chlast sem strčil do auta Karlovi a Míše) na chrbát a vyrazil na bus (naštěstí sem si den předem koupil místenku). Autobus dojel něco po jedenáctý do Vimperka (jak sem pozdějc zjistil volba autobusu, který jel dřív byla dobrá, protože, kdybych jel až dalším, šel bych velkou část tůry za tmy).
Vylezl sem z busu a málem se hnedka rozplácnul, protože ve Vimperku asi neznají lopatu na sníh, takže na chodníku byla zunačná vrstva sešlapaného sněhového ledu. Prohlídnul sem si mapu (už vim, že je lepší se do ní podívat dvakrát, než vyrazit špatným směrem) a vyrazil.
Když už sem si nevzal běžky, tak sem si vzal alespoň sjezdový hůlky, abych si vyzkoušel „Nordic Walking“. Ve městě sem se ale styděl a tak sem je začal používat až za městem.
Cesta byla docela pěkná, trocha sněhu, která chroupala pod nohama, občas led (tam sem obvzlášť ocenil hůlky). Vedla lesama a polema a lidi sem potkával jen zřídkakdy.
Po víc něž hodině sem dorazil na první směrodatnej rozcestník a lehce se zděsil. Podle něj sem ušel 8 km a čekalo mě ještě skoro 15. Místo odhadnutých 12 km sem teda měl ujít skoro 23. No co se dalo dělat, nějak obvzlášť mě to nerozhodilo – šlo se mi docela pěkně, problémy s dechem nebyly a puchejře byly ještě ok. Poslal sem teda SMSku Wokymu, že se lehce opozdím a pokračoval.
Cesta ubíhala docela rychle – hůlky mají něco do sebe, když budu někdy potřebovat rychlej přesun, asi je použiju znova. Nakonec sem byl něco před třetí na místě, takže čas docela ušel. Na chatě už byl Woky s Ann. Chata byla docela libová, ale některý detaily by chtěly ještě doladit. Hodil sem si spršku a čekal na Karluše s Míšou, Vildou a Martinou. Jak sem se dozvěděl nikdo další už neměl dorazit, takže úpadek byl docela velkej. (Původně sem měl být s pěti párama a měl sem z toho docela strach, jak to zvládnu psychicky, ale skončil sem jen s třema párama a nakonec to nebyl vůbec problém – alespoň pro mě ne.)
Po tom, co přijeli a zabydleli se, jsme začali s konzumací. Začali sme hrát Pivrncovo člověče, takže sme museli pořád chlastat (někteří se snažili neustále podvádět) a předvádět prasátka, kozy (hlavně holky) a zpívat (Karel s Wokym). Já musel neustále dělat kliky, ale série byly příliš krátký, tak sem si ani nezaposiloval.
Anička s Wokym a Vilda s Martinkou měli dvojáky, já s Karlem a Míšou sme byli na jednom pokoji. Původně sem měl spát s Karlem za závěsem na manželském loži, tak sem se Míši ptal, kde má Karel erotogenní zóny, což mi hned barvitě vylíčila, abych věděl jak na něj. Nakonec sem ale Karlem pohrdl a vyhnal ho k Míše na manželskou postel. (Chvilkama to dokonce vypadalo, že za závěsem budeme spát všichni chlapy.)
Spát sme šli až docela pozdě a podle toho sme i vstávali.
Den druhý
S Karlem a Míšou sme se dohodli, že půjdeme na běžky (půjčíme si v půjčovně) a zbytek půjde na procházku. Vycházet sme měli něco před dvanáctou, ale Míše se bohužel spustila krev z nosu a ani po půl hoďce se ji nepodařilo zastavit. Tak sem se sobecky trhul a šel na běžky sám (což bylo možná nakonec dobře).
Měl jsem dvě přání: aby běžky měli vroubky a aby měly nový vázání. Splnila se mi však jen polovina. Běžky měly vroubky ale byly na boty s gumovou špičkou. Trochu mě zarazilo, když mi ženská k lyžím s vroubkama nabídla stoupací vosk, řekl sem jí, že na vroubky není potřeba.
Tak sem si vyrazil bez toho, abych koukal do mapy – po paměti, jak sem si mapu pamatoval. Bylo to nejdřív po rovince a lehce z kopce. Trochu to prokluzovalo, ale dalo se to. Po asi dvou kilometrech sem zastavil a kouknul do mapy a zjistil, že sem úplně v pr..... Nepamatoval sem si mapu správně. Nechtělo se mi vracet zpátky a tak sem si začal vyšlapávat stopu přes zamrzlou bažinku. Nepropadalo se to, tak sem byl v pohodě. Bažinkou ale tekla spusta potůčku, který sem nechtěl brodit nebo do nich spadnout při přeskakování a tak sem je objížděl. Nakonec sem zkončil u lesa, sundal lyže a začal si kosit cestu lesem. To už sem věděl, že sem neměl lízt do bažiny a radši se vrátit. Takže když sem prolezl les, vylezl sem asi 300m od místa, kde sem se rozhodnul nevracet. Obchůzka mi trvala asi půl hoďky :).
Tak sem se začal vracet k místu, kde sem špatně odbočil. Dostal se k němu a vyrazil stopou za rodinkou. Přestože mi to kvalitně ustřelovalo rodinka mě po chvíli pustila. Na nejbližši křižovatce s normální cestou sem se podíval do mapy, abych si jí zkontroloval. Zjistil sem, že sem zase jel špatnym směrem. Tak sem vyrazil po asfaltce s asi třema centimetrama sněhu (ještě, že to byly lyže z půjčovny) do kopce, abych si cestu zkrátil a rychlejš se dostal na správnou cestu. Jak sem stoupal, tak lyže, který do tý doby ustřelovaly začaly lepit. Ale to tak, jak sem to ještě nezažil.
Když sem dolejzal na vrchol sjezdovek, kde sem planoval otočku zpátky dolů, byl sem už ukrutně nasratej z těch lyží. Na kopci sem se vydal po jiný stopě dolů a po dojezdu si cestu zkrátil polem.
Když sem běžky odevzdal v požičovně, byl sem rád, že sem se jich konečně zbavil.
Po tom, co sem se dostal na chatu a pořádne se nabaštil (celej den sem nejedl) sme začali se silvestrovskou konzumací. Hráli sme Dostihy a sázky (já dělal jenom bankéře). Aničku a Wokyho sem nasral specielním pravidlem, proti jejich sloučení, takže to nakonec zabalili oba.
Pak Karel dostal nápad, že ukradneme sousedům sněhuláka. Vyzbrojili sme se čelovkou a lopatou a pustili se do akce. Ostatní jenom přihlíželi a dělali fotky. Sněhuláka sme naložili na lopatu a začali odsunovat. Šlo to docela ztuha. Blískání foťáků ale přilákalo majitele, kteří si mysleli, že jim krademe auto. Rázem byli všichni pryč a zůstali sme s Karlem sami. Po chvíli se všechno vysvětlilo a se sousedama sme trochu pokecali.
Rozhodli sme se jít ukrást jinýho sněhuláka. Toho bysme ale nezvládli a tak sme si radši začali dělat vlastního. Pak byla najednou půlnoc a tak sme bouchli šampáňa, poházeli se do sněhu (přičemž mi Vilda natrhnul prdel – teda rozrnul celý vnitřní šev mojich šustáku). No a potom sme pokračovali v konzumaci asi do 4. Zahráli sme si mašinku i filmy (tentokrát už to bylo podstatně lepší než první den).
Den třetí
Vstávali sme asi v 11 – já jako jeden z poseldních. Nabaštili se a pak vyrazili na procházku. Kousek za chatou sme vyrazili cestou polem, kterou sme museli vyšlapávat, takže docela zábava. Došli sme až na pláně, kde byly davy běžkařúů a po zelený šli až na vrchol sjezdovek. Tam sme udělali pár akčních fotek (doufam, že je brzo dostanu) a sešli dolů k vlekům, kde sme potkali Karla s Míšou, kteří za sebou měli teprve první jízdu. Došli sme si do knajpy na baštu a vrátili se zpátky na chatu. Pobalili sme se a já s Ann a Wokym sme hupsli do auta a jeli dom.
Doma sem si pak přebalil bágl a druhý den vyrazil do Harrachova, ale to už je zase jiná příhoda...