Suchomel ‘05
... aneb týden plný seznamovacích her. Už se mi trochu pomotaly dny, takže je možný, že to všechno bylo úplně jinak. Výběr z Michalových fotek je tady.
1. Den (sobota)
Ve vlaku sem nakonec skončil sám se Spiidym a to značně vymokřenej, protože při cestě na nádraží mě na kole zastihla průtrž mračen. Spiidy se během doby, než se vlak dostal z hlaváče do Vršovic stihnul seznámit se sličnou spolucestující a tak sme jeli vpodstatě ve třech.
Při přestupu v Táboře na vlak do Malšic sme potkali dvě bezprizorní účastnice kurzu (Barču a Janču), které neodolaly, odmítly odvoz autem a pokračovali v jízdě s náma vlakem. Dozvěděli sme se, že jsou členky Aviváž týmu a spoustu jiných informací. Asi se zalekly našich mohutných steheích svalů a tak odmítly s náma jet do tábora na kole s báglama a počkaly si na odvoz bagáže. (My sme pospíchali do tábora, abysme zabrali místo na spaní v boudě, protože sme neměli stan.)
Po příjezdu do tábora sem zjistil, že sem se asi přihlásil na nějakej extrémní kurz, či co, protože tábor byl plnej extremistů (alespoň mi to tak připadalo). Navíc sem byl okamžitě z kurzu vyloučen pro pozdní příjezd. Pozdějc sem ale zjistil, že na kurzu vlastně nikdo neni, protože všichni už byli vyločený nebo vůbec nebyli přijatý.
Během info schůzky sme se rozdělili do tří týmů (kapitáni: Prťka, Kamil, Vláďa), aby se nejelo jenom na výkony jednotlivců.
Krátce po schůzce sme byli vysláni na NOB. Já sem „běžel“ s Jančou. Zhruba půlku kontrol sme za někym odviseli. Pro jednu sme se vraceli až po nalezení všech ostatních a ostatní sme jakštakš dali. Kolikátý sme byli se nepamatuju, ale bylo to docela dobrý.
Po NOBu následoval první seznamovací večer. Seznamování ale netrvalo moc dlouho. Vpodstatě skončilo hned po tom, co se dopila jedna flška vína.
2. Den (neděle)
Dopoledne sme jako družstva dostaly program: Stavba cyklotrialovýho okruhu, úklid tábora a sekání „hříště“ na fotbal a základy kajaku.
Tentokrát (oproti loňsku) sem mi podařilo pochopit, co je to závěs na kajaku a k čemu je to dobrý. Takže sem si jízdu na kajaku začal docela užívat.
Odpoledne přišly na řadu kola. Trial okruh byl povedenej: Sjezd schodů od boudy, převoz flašky s vodou z jednoho špalku na druhej, průjezd potokem (jedna z nejhorších částí), slalom na štěrku, podjezd šňůry s prádlem, přeskok klády, skok na můstku, rychlejší část (přejezd), sjezdík a výjezd schůdů po prkně nebo vyskočení schodů. Jelo se na počet odšlapů, přičemž vyskočení schodů bylo za -5 bodů. Já sem skončil s dvouma odšlapama během výjezdu z potoka.
Následovala další cyklistická disciplýna – výjezd na kole do Slavňovic. Bylo to asi 1,2-1,5km do kopce po šutrový cestě. Startoval sem jako poslední a podařilo se mi po cestě nabrat dva jezdce. Byl sem uplně šoklej, když sem zjistil, že sem dojel jako druhej. Dokonce sem se dostal i před Prťáka. Hmm... Asi to někdo špatně spočítal, nebo stopnul.
Večer sme pak asi šli zase na kajaky, nebo sme dělali něco, co si nepamatuju. Pak následovala hospoda na protějším břehu, kde jsme se dozvěděli, co je to aviváž (zelená+smetana), krvavý záda (griotka+vodka) a turistická značka (vodka+griotka+vodka).
3. Den (pondělí)
Dopoledne proběhlo podobně jako první den, odpoledne proběhl MTBO závod.Trasa vedla z Dobřejic do Dobronic. Jako obvykle se mi podařilo zabloudit, takže sem si závod užil opravdu maximálně. Obvzlášť kilometr nesení kola divočinou byl hodně zábavnej.
Za zmíňku pak ještě stojí Hvězdářův výkon. Trhnul řetěz, ale neztratil duchapřítomnost a snýtoval ho. Bohužel si asi nikdy nešimnul, že řetěz vede rámem a tak ho snýtoval vedle. Jednalo se o zajímavý technichký skvost.
Jako hlavní výhodu cíle v Dobronicích sem shledal možnost využít tamní sprchy. Sprchy sou totiž zásobeny mýdlem a šampony nejrůznějších značek a člověk neví, jestli si má vybrat Else pro maximalní objem nebo Wash&Go proti lupům.
Po návratu z Dobroněk probíhal seznamovací večírek, jehož hlavní náplní byla hra na bordel u Magdy ve stanu. Hru vyprovokoval Spiidy, když pronesl něco ve smyslu, že Magda má ve stanu bordel. Na to následovala moje a Saďourova dvouhodinová diskuze o bordelu u Magdy. Magdu se nám podařilo nasrat tak dokonale, že už vůbec nic neřikala, protože věděla, že cokoli řekne, bude použito proti ní.
4. Den (úterý)
Na třetí kritický den byl vedením (po únosu Volkswagenu Vebrem a Pachlově několikilometrovém běhu) naplánován jednodenní týmový survival.
Po odstartování vyrazili tři kajaky z každého týmu ke Stádleckýmu mostu bez pádel. 3 lidi šli pěšky a jeden cyklista z každýho týmu jel kousek za Řepeč zjistit, heslo pro získání pádel. Když se všechny 3 skupiny z každýho týmu potkaly na Stádlečáku, změnilo se osdazení kajaků a s pomocí získaných pádel se jelo zpátky proti proudu do tábora.
Když se zase celý tým sešel v táboře, vyrazilo se na paměťovej orienťák – každej pro jednu kontrolu. Po získání všech kontrol sme se dozvěděli, kam máme jet dál na kolech – Stádlec (mimochodem už během informací k závodu po zjištění, že kontrol bude 7 sem řikal, že to bude Stádlec a Pachl se snažil vymyslet spoustu argumentů proč ne).
Ve Stádleci sme dostali mapu se zakreslenejma kontrolama. Pak už to šlo vcelku ráz na ráz, alespoň jak si to pamatuju. Od začřátku sme naplňovali pověst Lůzr týmu a všude sme dojížděli jako poslední.
Jediná významná kontrola byla první – tam se plavalo. Nejdřiv se dělalo 20 kotrmelců ve vodě na tým a pak každej 10x tam a zpátky kolem bójky – muj odhad tak 600-800m. Během plavání Sabina ztratila čočku, což jí na několik dalších kontrol dikvalifikovalo (musela jet pro brejle do tábora).
Postupy mezi kontrolama byly značně omezený. Většina cest byla v mapě zaškrtaná, jako že se nesmí používat. Možný postupy byly po vychytanejch turistickejch značkách, takže postup byl značně pomalej a komplikovanej. Navíc plavání část našeho týmu značně vyčerpalo, takže už při postupu na třetí kontrolu nám z týmu odpadli další dva členové, čímž se z našeho původně sedmičlenýho týmu stal čtyřčlenej.
Další kontroly byly víceméně nudný a jely se jenom na ujetí. Během dalšího postupu se k nám zase přidala Sabina, takže sem jeli zase v pěti. Závod měl mít původně asi 18 kontrol, ale byl zkrácen na 10, protože by to za den neujeli ani Prťkovci.
Na poslední desítce (Na Prádle) nás potom ještě čekal závěrečnej orienťák. Byl to scorelauf po dvojicích s možností roztrhnout se. Na prádlo sme sice přijeli poslední a ne celej tým (takže sme byli diskvalifikovaný), ale orienťák sme dali nejlíp.
Po survivalu následovala oslavná knajpa s velkou žranicí a pak návrat do tábora.
5. Den (středa)
To byl pro mě asi nejhorší den – skoro noční můra. Byl to totiž den plnej míčovek. Začalo to ráno turnajem ve fotbálku a završený to bylo softovym turnajem v Dobroňkách. Kromě toho se ještě házelo raketkou na dálku (podal jsem úžasný výkon, když moje raketka dolítla na úžasných 25m, což bylo hoší než hodila polovina holek).
Na noc pak ještě Pachlík naplánoval NOP (noční orientační plavbu). Naštěstí sem fásnul kajak, takže se mi podařilo necvaknout se. Bohužel sem ale přejel svojí kontrolu o cca 300m, takže sem nabral značný zpoždění. Ale nebyl sem jedinej. Část týmu se nám cvakla na kanoji, což vedlo k prohloubení odporu těchto členů k jízdě na tomto plavidle. Pokud si to dobře pamatuju, tak sem skončili jako druhý.
Víc z toho dne si nepamatuju, protože sem podlehl nemoci a šel brzo spát. Jenom ještě si pamatuju, že se mě pokoušeli probudit písní: „Hej cenkomacenko, zahrajmi na cenko, břinkni mi na menko lenko...“ (nebo tak nějak podobně).
6. Den (čtvrtek)
Všichni byli hrozně unavený a tak Pachl zvolil variantu odpočinkovýho dne. Dopoledne se zbíraly kontroly ze všech předchozích závodů. Já si zvolil oblast Prádla, abych si pak mohl skočit do knajpy na oběd, což se mi podařilo.
Odpoledne pak přišla dlouho a toužebně očekávaná regata. Jel se 4x kajak, 1xkanoe, 1xsingl kanoe. Zase sem měl štěstí a dostal sem přiklepnutej kajak. Trénink sem odmítnul, protože mi nebylo moc valně a nechtěl sem se moc cachtat v mokru. Takže sem trať jel až na závod. Měl sem štěstí a tak sem jí zváldnul bez trestnýho bodu. Jako tým sme nakonec dostali -6 bodů, což nám vyneslo druhý místo.
Večer pak přišly na řadu zase raketky (Honza na nich dost ulítával). Tentokrát se házelo na cíl (terč na zemi). Pro mě se ale zase jednalo o disciplínu „dohoď co nejdál“. Honza pak chtěl ještě uspořádat s raketkou „živé kuželky“ (asi bysme po sobě házeli raketkou), ale bohudík z toho sešlo.
Pak sme ještě poseděli u ohně dokud nezačlo pršet a povařili kuře v Seatonově hrnci.
7. Den (pátek)
Dopoledne se běžel Dusmen. Letos byl opravdu zajímavej, protože během závodu pršelo a tak trať byla značně rozbahněná a většina seběhů se změnila na sjezd po zadku (obvzlášť u slečen zajímavá podívaná). O nekvalitě trati svědčí i Hozův výsledek o 10 sec horší než rekord.
Po Dusmenovi se měl ještě běžet orienťák, ale cedilo tolik, že byl zrušenej. Večer se pak ještě šlo na kajaky.
Večer pak ještě proběhlo vyhlášení výsledků týmové soutěže (1. Ano - Vláďa), 2. Možná - Prťka, 3. Ne - Kamil). A následně došlo k hromadné spotřebě všech cen, která pro vybrané jedince končila až po 4té hodině raní, což ve spojení se vstáváním v 7:30 přispělo k značnému celotýdenímu spánkovému deficitu.
Hry (ve zkratce)
Seznamování, hádání osoby pomocí doteků, převlíkání – nejduležitější je kontrolní dotek
Protahovačka - některými chybně nazývána obtahovačka, neplést, jedná se o rozdílné hry, obtahovačku zkusíme příště
Jablko - jablko mezi čelistí a klíční kostí, předávání kluk x holka v týmu
Karetní (papírový) polibek – jako jablko, ale s kartou nebo papírem na puse (tzv. francouzák s ochranou
Na filmy
Na příslovce
Opičí král
Karty (Jirkova hra)
Hledání špendlíku
Pohádkové postavy s cedulkou na čele
Nemocná zvířátka – s párátkem v puse
Simpsonovi&Flandersovi – hanění částí těla svého spolusedícího opačného pohlaví (asi nejlepší seznamovací hra pro odvážné – zkuste pohanit ostrý jazyk)
Na pravdu
Vláček (na Deža)
Skupinivá masáž
Sedánek
Pád (ne)důvěry
Zvedání 10 prsty
Navzdory náročnosti (hlavně v noci) se jednalo o výbornou akci, na kterou myslím všichni dlouho nezapomeneme.
