LVK Suchomel '06

Takže už jsem přidal i fotky. Fotky jsem trochu probral a zmenšil je, aby nezabíraly tolik místa. Pokud si chcete stáhnout originály (neprobrané) tak můžete tady: Origínály v zipu (cca 500MB)

Příprava

Parta z loňského Suchomelu se letos na opakování kurzu nedohodla, ale i přesto sem po přihlášení získal dojem, že většinu účastníků budu znát (etrémistů letos moc nebylo, zato extrémních sportovců spousta).

Další nepříjemnost byla, že mi nějak špatně naplánovali termín závěrečný státnice a obhajoby diplomky, kterej kolidoval se Suchomelem. Takže už dopředu sem věděl, že pojedu na Suchomel v sobotu, ve čtvrtek odjedu, v pátek půjdu do školy a po státnicích se hnedka vrátim na závěrečnou pařbu na Suchomel. Plán byl dobrej, ale nabourala ho ještě nemoc, takže sem na Suchomel přijel až v neděli večer. A v tuhle dobu taky začíná moje vyprávění...

Neděle

Na Suchomel sem si to přihučel asi někdy kolem čtvrtý. Při sjezdu už sem potkal Petra Šimka, jak talčí kolo s ukrutnou krysou na zádech, tak sem mu jí vzal alespoň na zbytek cesty. V táboře byly jenom fotbalist (Marek, Lukáš), který nemohli jet na projížďku ani s Pachlem ani s Bolsem, protože neměli kola. Tak sjeli alespoň pramicí na druhej břeh pro pivo.

Hned po příjezdu sme si hodili károšky do boudy, aby sme měli kde spát. Poznal sem Dančin spacák, tak sem to fiknul vedle ní, páč mi řikala, že mi drží fleka. Petr to hodil na druhou stranu vedle ní a tajně doufal, že z druhý strany má taky nějakou fešnou slečnu. (V noci se ukázalo, že tam spi Náčelník a tak mohli v noci soupeřit, kdo hlasitějc chrápe. Do finálových zápasů se probojoval bezesporu i Lukáš a dost pravděpodobně jim na paty šlapalo několik dalších mladých nadějných borců, problém byl v tom, identifikovat je v tý tmě. Lukáš dokonce byl na svůj výkon tak soustředěn, že selhávaly i Dančiny pokusy o jeho probuzení.)

Chvíli po nás dorazil Ráďa, Spiidy a Janča z DKNV survivalu. Spiidy mi slíbil, že až postaví stan, pojede se mnou na projížďku po stopách Bolse. Nakonec si to ale rozmyslel, tak sem jel sám. Dojel sem do Dobroněk podél vody, tam sem nikoho nenašel, tak sem vyrazil zpátky. Podél vody se mi nechtělo, tak sem si řekl, že to objedu přes Dobřejice. Ale nějak sem si špatně pamatoval síť asfaltek, takže sem po jízdě asi 3,5km dokopce dojel (prej) až někam k Bachyni. Tam sem se na hlavní zorientoval a pěkně si to objel přes Dobřejice zpátky.

V táboře se při mym návratu akorát kajakovalo. Navečer se udělal oheň a trochu sme se seznámili. Co mě z toho zaujalo: Helča (myslim) spí s Karlem, ale nechodí spolu. Lucka se snažila odvést pozornost od své skutečné přezdívky - "Dráty" to nejsou (teď sem tu chtěl napsat první a poslední písmeno skutečný přezdívky, ale mohlo by se na to napasovat i něco úplně jinýho, takže to radši psát nebudu - opijte Hanku a možná vám to prozradí).

Pak se hrálo (Michal hrál) na kytaru a pak se tak nějak šlo spát. Někdo dřív a někdo pozdějc. Někdo míň a někdo víc opilej (někteří ví, o kom mluvím). No každopádně teda v boudě to byl hotovej koncert. Taky sem zaslechl názor, že to byl vlastně boj o přežití.

Pandělí

Dopoledne jsme fungovali na tři skupiny. Jedna kajakovala, druhá slaňovala (popředu, pozadu a možná i jinak). Třetí (já, Michal Klimeš, Ráďa) roznášela kontroly na odpolední orienťák. Když sme to roznesli, tak sme zároveň s Pachlem provedli rozdělení týmů. Řikal sem, že jmenujeme vedoucí a ať si pak vybíraj členy týmu, aby byly týmy stejně silný. Pachl ale nesouhlasil. Takže nás nejdřív jakožto nejvýkonější zvolil vedoucíma (nevim, jako mohl vybrat zrovna mě). K nám přidal ještě Šímala. Ostatní účastníky zájezdu sme rozdělili do skupin zhruba následovně: A (známe), B (neznáme, vypadá jako sportovec), C (neznáme, nevypadá jako sportovec). Pak podle abecedy a kategorie rozházel lidi do týmů. Výsledek byl takovej, že jeden tým byl silnější než druhej, třetí a čtvrtej (později dostal od Spiidyho název Chrti).

Odpoledne se zaběhnul orienťák. Výsledky popisovat nebudu, stejně všichni dopředu věděli, že Šímal bude první. Nikdo ovšem netušil, že orienťák si se survivalem splate Ála. Která doběhla suvereně jako poslední asi hodinu po limitu (ale se všema kontrolama)m zrovna v okamžiku, kdy sme jí vyráželi hledat, jestli se jí něco nestalo. Bránila se tim, že nevěděla, že limit je v půl pátý (aby Pachl stihnul odjet na fotbal do Dobroněk).

Navečer se nás pár (cca 10) rozhodlo, že si zajedem do Chýše na záda a na stěnu. Projeli sme se pěknou projížďkou, během který se mi podařil udělat jeden z mojich lepších pádů (co se výsledného poškození těla týče). Při sjezdu na Stádlečák sem v zárečný trialový pasáži na třetí pokus (předchozí 2 pokusy sem vždycky zastavil nahoře na hraně) přeletěl přes řídítka (moc sem si utáhnul přední brzdu a byl sem línej si jí povolit) a zapadnul na hlavu do kopřiv. Chvliku mi trvalo než sem to rozchodil, pak sem zkontroloval helmu (měl sem dojem, že sem dopadnul rovnou na hlavu) a mohli sme pokračovat. Bohužel můj let viděl jenom Spiiďák.

V Dobroňkách sme lehce polezli na stěnce a trochu se při jištění povozili po zadku. Janča odmítla lízt s komentářem, že by stejně vylezla jenom duhovou (nevim, kterou myslela, žádná taková tam nebyla :o) ). Pak odešla část lidí do sauny a ostatní sme museli mrznout u Chýše. Buhví, co v tý sauně prbíhalo, Spiidy k tomu měl komentář něco jako že ty mladý holky maj strašnou výdrž. Hoši pak museli vylejzat ze sprch oknem, protože Lopatačka jim držela dveře a na kluzkejch dlaždičkách by ji nepřetlačil ani loňský mistr v sumo jménem Mamstehnajagbaara (to sem našel na googlu).

Pobyt v Dobroňkách sme zakončili stylově zádama, nasadili čelovky a vyrazili do tmy na Suchomel. Protože se nám noční jízda (správně v terminologii extrémních sportů označovaná jako "Night riding" - podle toho ten seriál) moc líbila, tak sme si jí ještě protáhli zajížďkou. Záverečnej night downhill byl opravdu výbornej a jenom se divim, že sem na Suchomel nepřijel po pravym břehu potoka.

Ani si nemůžu vzpomenout, jestli sme po příjezdu ještě něco dělali, nebo šli spát.

Útorok

Bylo rozhodnuto, že se bude sjíždět Lužnice z Tábora. Pach a Bols se rozhodli, že nám ušetří 20 peněz a tak nás poslali do Tábora pěšky (15km). Teplo bylo jako když velký, takže obvzlášť poslední část cesty byla hodně nezábavná.

Pak to bylo vcelku ráz na ráz. Hups do kajaků a raftů a jelo se. Pár vlnek tam bylo, ale žádnej extrém.

Zaznamenání hodná věc je popis plavby "fitnes raftu". Tenhle raft byl specifickej tím, že ucházel, což vyžadovalo jeho neustálý dofukovaní. V praxi to vypadalo tak, že háčci byli v solárku (jeli nahoře bez aby se opálili), pak tam seděl bouchač nahoře bez v posilce (neustále doukoval raf pumpou) a vzadu byl bazén (trochu tam i zatejkalo).

O zábavu se postaral i Luboš kterej si nechal nabrat vodu do kajaku, čimž kajak povýšil na ponorku.

Středa

Protže vody sme si užili málo v úterý naplánovali organizátoři vodu i na středu. Jeli sme autama do Vrbnýho, kde sme celej den trénovali na divoký vodě. Pro většinu lidí to byl asi nezapomenutelnej zážitek, o kterym budou vyprávět svejm pravnoučatum (jestli se dřív neutopí při tréninku v Tróji). Stejně tak to bylo i pro mě. První vlnku sem dal. Druhá vlna si semnou pohrála a už sem polykal andělíčky. Třetí sem záhadnym způsobem ustál. Čtrvtá sem ustál, ale proud mě vyvrhnul v půlce úseku na břeh jako velrybu. Pak si mě voda vzala zpátky, takže sem jel chvíli tu divočinu po zpátku (to mi profíci běžně děláme, myslim, že i novozélandská reprezentace, která tam ten den trénovala se ode mě nechala inspirovat), pak mě to zase nějak otočilo rovně a pak už jen závěrečná vlnka a bylo to. Takže sem se konečně cvaknul, abych mohl řikat, že nejzdim pod svoje možnosti.

Četvěrk

Ve čtvrtek dopoledne sem se sebral a odjel do Prahy, abych se stihnul ještě něco naučit na pátek. Jinak co se dělo ve čtvrtek nemam zprávy a snad je někdo dodá...

Frajdej

V pátek byl survival (i pro mě před komisí), co se dělo na Suchomelu mam od Danči:

Takže první byly kajací, objet bójku a projet tři branky a dotknout se dvou fáborků na protějším přehu, brnkačka, zvládla jsem to se zkříženýma nohama, při neprojetí branky 5 minut čekání do vypuštění dalšího závodníka, pak stryptýz, převlek do cyklo oblečku. Jo a eště tam někdo při jízdě na vodě zůstal trčet na kameni, pak se teda z toho dostal, ale chvili tam bojoval, ale nevim kdo.

Asi 20 km MTBO do prvního depa v pískovně, kde byl běh a vrhání se po hlavě do studny pro jedno číslíčko, Spiidymu strašně trvalo, než si přezul boty, bral si i čistý ponožky a nejspíš se i oholil, pak zase MTBO do dalšího depa u Stádleckýho mostu, kde jsme plavali tam a zpět přes přehradu, jeden měl ten černej nafukovací kruh, blbli jsme s ním jak malí Joudové, voda byla pěkně zelená, i když Pachl z kajaku tvrdil, že křišťálověji čistší už ani být nemůže. Já měla teda za plavkama pěknej hnůj. Klárka si musela odskočit a jak jsme se shodli všichni, když se vrátila, bylo to pěkný,ale bylo toho hodně. Jo a ještě před plaváním byl trek asi 6 km, na konci jsme museli poznat borovici, potkali jsme další družstvo, Romča chytla klíště, asi už padesáty na Suchomelu, asi v půlce jsme potkali skupinku Chrtů, už běželi zpátky mílovými kroky, obličeje nebyly v tý rychlosti k poznání. Poznali jsme to jen z hlasu Káji, který řešil, jestli si dá k večeři chleba se sýrem nebo se salámem, no a pak se jelo zpět celkem jsme ujeli 70 km, Chrti ujeli asi 80. Cpali se tam s kolama do hustníku (asi si vzali příklad z projížďky z Hvězdářem - viz. članek Dopis od Honzy p.a.), poslední družstvo s Álou se vrátilo až za soumraku...zbytek už znáš.

No to už sem byl zpátky na Suchomelu s inženýrskym titulem v kapce. Co si pamatuju, tak sme udělali oheň, Pachl rozdělil ceny, zhodnotil kurz a šlo se chlastat k ohni. Od ohně mě skupinka zaškodníku odnesla do Lužnice, kde mi dali gratulační koupel. Výhodu to mělo v tom, že sem neměl žádný náhradní věci, takže sem dostal kompletní nový oblečení od Spiidyho a táborníka Petra. Pak nějak začalo pršet tak sme šli pařit do boudy, kde jsme v užším kruhu dělali funkční a vlastnostní analýzu požadavků na partnery, zatímco ostatní zpívali a pak si hráli s kolíkama (no fakt).

No a pak se tak nějak šlo spát...

Sobotka

Díky tomu, že sem šel spát na verandu jedný chaty a nikdo mě nepřišel vzbudit, tak sem vstával asi o hoďku pozdějc než ostatní. Uklidili sme, co bylo třeba a vyrazili do Práglu. Supr bylo, že mi uschly jenom trenky a triko, takže sem jel jako úchyl, což všechny kromě mě náramě pobavilo. Spiiďák dokonce vyhrožoval, že jestli mě stopne polda, tak mě zavře až zčernám.

Závěrem

Myslim, že to byla zase jedna opvedená akcička... Dělal sem si menší průzkum, co koho na Suchomelu zaujalo a bylo to: Danča - mne se libily kajaci na Vrbnym, eskymaci na Vrbnym, ohynky, survival, orientaky. Romča - uz sme se vetsinou znali, vyslo krasne pocasi, tymy byly sestaveny velmi rovnomerne, hlavne ten sjedz kanalu, dobra zkusenost, teda v raftu.

Galerie

			Komentáře: 1
			Komentáře: 1
Komentáře: 1

Diskuze