Po delší době...
Nějak sem zase nezvládnul udělat zápisek, takže to teď jdu dohnat...
Zase sportovní týden...
Další týden byl vcelku normální - teda sportovní. Jedinou změnu měli outdooráři, který si odjeli od pondělka do středy na trip. My na adventuru sme si zorganizovlai závod (původně sme ho měli dělat pro ostatní, ale nikdo se nechtěl zůčastnit, tak sme si ho zorganizovali i odjeli.) Teambuilding aktivity byly občas docela zajímavý - sebrat 10 různých druhů hmyzu, za každej 3 minuty dolu. Nebo donýst dárek pro Lasičkovu ženskou (ukecal sem to na slymáka, z předchozí disciplíny). Každopádně sem s Rendou skončili jako poslední, protože byl po maratónu naprosto vyšťavenej.
Ve středu sme na večer prozměnu organizovali závod pro další dvě školy, který přijely na večer - asi 60 člověků (z toho tak 15 s lehkym mentálním postižením - to je konstatování a ne posměch). Nějak sem mi to zvrtlo a stal se ze mě organizátor celýho závodu. I přes několik problémů všechno nějak dopadlo a lidičky odjeli vyčerpaný zpátky odkud přijeli.
Po konci závodu jsem si ještě skočil na kompy a vrátil se do jídelny, abych si dojedl druhou večeři (bylo asi 11). Kolegové mě ale svázali (měl sem zrovna narozky), hupli mě do pytle a pak ještě do jednoho. Přitom se bavili "jako s ruskym přízvukem", což bylo docela vtipný. Naložili mě do auta a povozili mě po městě (na každym kruháči byly labutě), aby mě dezorientovali. Jeli sme na muj vkus docela dlouho a hned na prvnim kruháči sem ztratil přehled, kam vlastě jedeme. Trochu sem se bál, kam až mě dovezou. Navíc po chvíli Ondra začal vyřkikovat: "Tři minuty béká." Ukázalo se, že "béká" znamená "bez kyslíku". Nakonec to ale dobře dopadlo a vyhodili mě někde v lese když sem se vysoukal z pytle viděl sem jenom mizet světla v dáli. Dostal sem pytel s nějakýma věcma na sebe (byl sem docela nalehko). Taky tam byly instrukce - že prej adventure race a musim obejít 3 kontroly. Stopovali mi i čas. Navíc sem dostal skleničku s mlíkem a jestli jí prej donesu míň jak poloplnou, mam 30 minut trestnejch. Baterku sem dostal jenom malinkou tužkovou. Vyrazil sem směrem kam zmizelo auto. Běžet mi nešlo, aniž bych rozlil mlíko. Takže sem se takticky rozhodnul neběžet, výslednej čas bude stejnej. Po pár minutách chůze sem se dostal na silnici, kde sme to poznal (na kraji Glamsbjergu). Zorientoval sem si mapu a chvíli hledal první kontrolu na špatnym místě. Pak sem na to ale kápnul a našel první checkpoint, byla tam lahvěnka vínka. Druhá kontrola byla taky jasná - další flatička. Třetí kontrola byla u rybníka za školou, bylo mi ale jasný, že tam na mě budou chtít bafnout a poleju se tim mlíkem, tak sem šel druhou stranou a mlíko sem si s flaškama nechal u silnice. Na třetí kontrole ale na mě čekali všichni, trochu kecali, tak sem se připlížil a bafnul na ně. Trochu sem je překvapil, hlavně Páju. Trochu je zamrzelo, že nemam mlíko, ale i tak mi dali mojí večeři, od který mě odtrhli. Šli sme zpátky do školy a ještě chvilku poseděli, ale ne moc dloho, už bylo docela pozdě.
Čtvrtek sem zabil prací, abych všechno dovedl do stavu, kdy to můženě někdo převzít. V pátek sem si dal první lekci aerobiku, pobalil se vyrazili sme směr Francie.
Francie
Alkohol byl sice v autobusu důrazně zakazán, ale vedení se nepodařilo zákaz prosadit a proto česká skupina většinu cesty propařila. Z Dánska sme jeli něco kolem šestý večer a na místě (Buis les Baronies) sme byli kolem 5 odpoledne. Opravdu sme bydleli v kempu, takže sme postavili stany a zabydleli se. Ve stanu pro 8 nás bydlelo 6, ale i přesto sme museli část bagáže nechat v předsíňkách a venku.
Po příjezdu se nám podařilo nakoupit něco pitiva, navíc bylo potřeba dopít zásoby, co zbyly z busu, takže se rozjela pěkná párty (ostatně jako skoro každý další den). No každopádně asi kolem půlnoci se pár lidí rozhodlo jít se vykoupat na sousední pozemek (jiný kemp). Starej Jesper byl už taky docela vytavenej a řekl, že pokud půjde Karel, tak jde taky. Karel šel. German turist šel dokonce na ostro. Zvýšená hladina hluku ovšem přilákala polismana a polismanku. Sice nikoho nezatkli, ale zabavili všem pasy respektivě občanky. Nezabralo ani to, že Beatbox se pokusil pozvat polismanku na rande. Dokonce na to na ní zkusil i po francouzsku: "Že ma pel Pítr." Pasy si nakonec vyzvedli za 50E na policejní stanici za pár dnů. Policie nakonec byla v kempu ještě jednou za několik dní (nevim kterej den to byl), když sme dělali moc velkej bordel a navíc nějaký german turists chcali z mostu.
V neděli poránu bylo docela hnusně, takže bylo rozhodnuto vyrazit do Auvignonu, kde sme si dali obídek u busu a potom sme šli do Papežského paláce a na prohlídku města (nebo hospody - jak kdo). Večer sme po návratu do kempu vyrazili do nedaleké hospody - picérie - kde nám bylo zaplaceno jídlo, ale pití šlo na nás. Z radosti, že ušetříme za žvanec sme se rozjeli ve víně, což mělo za následek smrt několika šněků v blízkosti Křéňova stanu, po kterých hodil šavli. Jeho hod ocenili zejmna jeho spolubydlící, protože smrad se dostal do stanu a neopustil ho ani po několika dnech. Další údálost byla, že se Kuřačka nakvartýrovala ke Kájovi do stanu... Takže si zase máme z koho dělat srandu.
V pondělí bylo pořád ne uplně pěkně, takže sme vyrazili na horu nad kempem. Výstup nebyl náročnej, ale i tak asi po 2km jedna dánka jdoucí v "gumišůs" (holinky) definitivně zkolabovala (ani čokoláda už nezabrala) a musela být dopravena zpátky. Dáni měli vůbec docela problémy, protože největší převýšení, na který jsou z Dánska zvyklí je při výstupu do druhýho či (pro sportovně zdatné jedince) třetího podlaží. Nakonec po čokoládách dál, ale všichni ostatní dosáhly (Y je tam schválně) vrcholu. Odpoledne sme jeli na 3 skupiny na kola - super projížďka - kopce, šutry, výjezdy, sjezdy... prostě labůžo.
Úterý bylo ve znamení lezení. Ze začátku na dvě skupiny a pak vlastně taky. První skupina dostala instruktáž v lezení, zatímco druhá skákala po kamenech přes potok. Pak po 7-10cm široký římse kolem potoka a na závěr poslepu na kopec roštím. Pak se obě skupiny prohodila a následně spojily. Odpoledne sme všichni lezli (tzn. češi lezli a dánové se opalovali - vetšinou).
Středa byla relativně volná - dopoledne volitelně do města na trhy a odpoledne volno totální. Většina čechů si dala dobrovolně další nálož - kombinace kolo-lezení. Já osobně už sem začínal docela cejtit, že už mám "lehce" unavený nohy.
Ve čtvrtek sme vyrazili na nejvyšší horu v okolí Mont Ventoux (nebo tak nějak). Pár vyvolených si mohlo nahoru vyjet na kole (sjezd dolu byl zakázán, protože kola už mají probržděný ráfky). Zbytek mohl nahoru buď vyběhnout (22km a 6km varianta), nebo vyjít (asi 3 hoďky dánským tempem). Já sem se dostal na kolo. 22km a 1600m výškovejch. Odhadnul sem to na hoďku a půl, ale to bylo trochu mimo, takže nahoře sem byl až za dvě hoďky a pár minut, docela vycucnutej. Pak následoval pochod dolu asi 6 km.
Pátek byl opět kombinací kola a lezení (obojí supr, asi se tam budu muset zase vrátit). Večer sme došli do knajpy na večeři. Učitelé nám řekli, že je změna plánu a že po večeři máme jít do tábora sbalit stany a pojedeme domu už v noci. Část Dánů si to vzala k srdci, došla do kempu a sbalila stany učitelů. Pak sme se lehce namazali (trochu víc než ostatní večery), došli sme do hospdy a pak sem šel spát (část lidí jetě pokračovala). Beatbox se údajně snažil nastartovat nějakej "mechanizační stroj" na čež ho Vaun poslal pryč. Petr odpoveděl, že je Superman a Vaun mu řekl ať teda odletí.
V sobotu sme se pobalili, nakoupili a vyrazili zpátky. Dánové zabrali v buse nějaký místa, který sme měli cestou tam, takže byl zase menší mezinárodní konflikt. Nakonec se to ale nějak ututlalo.
Francie byla supr. Změna programu byla fajn. Počasí, víno atp. bylo supr. Skoro bych tam ještě týden zůstal. Jenom sem litoval, že sem s sebou neměl svojeho miláčka (kolo).
Je neděle a sem zvědavej co bude dál. O víkednu bysme měli jet první opravdovej závod...
